Mars

Základní charakteristika

Mars je druhá nejmenší planeta (po Merkuru) a obíhá jako čtvrtá planeta kolem Slunce. Na obloze nás upoutá jeho načervenalá barva a proto je často označován za Rudou planetu. Horniny, půda a obloha mají červený nebo růžový odstín. Výrazná červená barva byla hvězdáři pozorována celou historii. Staré národy ji považovaly za symbol ohně a krve, a proto možná nepřekvapí, že mu bylo jeho jméno dáno Římany na počest jejich boha války. Podobná jména mu daly i ostatní civilizace. Staří Egypťané tuto planetu pojmenovali "Her Descher", ve významu červená planeta.

Dráha a velikost planety Mars ve srovnání se Zemí
Dráha a velikost planety Mars ve srovnání se Zemí.

Prvotní pozorování

Spolehlivou informaci o tom, kdy byla planeta Mars poprvé pozorována, nemáme k dispozici, pravděpodobně to ale bylo kolem roku 3000 až 4000 před n.l. Všechny velké středověké civilizace, Egypťané, Babyloňané a Řekové, věděly o této "putující hvězdě" a daly jí svá jména. Zpravidla se v názvu objevovala charakteristická červená barva, jako "Červený objekt", "Nebeský oheň", "Pochodeň" nebo "Bůh války".

Mars není hvězda

Jaké příznaky vedly k tomu, že byla planeta Mars odlišena od okolních hvězd? Především, Mars je červený, a to díky oxidům železa, které se nacházejí na jeho povrchu. Za druhé, hvězdy byly pozorovány jako mihotající se bod, kdežto Mars byl pozorován stejně jako ostatní blízké planety jako velká koule. Mimochodem, Mars je pátý nejjasnější objekt na obloze po Slunci, Měsíci, Venuši a Jupiteru. A za třetí, Mars se jako ostatní planety pohybuje po obloze. Jak se Země otáčí kolem své vlastní osy, tak všechny objekty na obloze putují od východu na západ. Objekty sluneční soustavy sami obíhají okolo Slunce, a protože jsou mnohem blíže než hvězdy, tak je jejich pohyb vůči hvězdám relativní. Obvykle se Mars po nebeské sféře pohybuje od východu k západu. Země má ale větší rychlost oběhu a tak Mars předběhne a to způsobí změnu v jeho pohybu na obloze. Nejdříve se začne snižovat rychlost pohybu, potom se zastaví a začne se pohybovat retrográdním (zpětným) směrem, od západu na východ. Potom se opět zastaví a pokračuje ve svém původním pohybu (vytvoří na obloze kličku). Tento druh pohybu je typický pro vnější planety a je nejlépe pozorovatelný u Marsu.

Starověké civilizace a Mars

Kliknutím získáte obrázek boha války, Mars
Bůh války

Vše, co se vědělo o Marsu před tisíci let, byla zářivá barva a jeho podivný pohyb. Mars byl považován za boha nebo jeho poslíčka a byl hlavní částí raného náboženství a astrologie. Různé kultury měly o Marsu odlišné mínění, které lze vysledovat dle jména, které mu dávali. Egypťané pravděpodobně jako první národ pochopili, že hvězdy mají na nebi pevnou polohu, pouze pět z nich tuto podmínku nesplňovalo. Těchto pět "speciálních hvězd" (planet), které bylo možné pozorovat pouhým okem, dostalo individuální jména. Mars dostal právě Har Decher, "Červený objekt". Babyloňané provedli pečlivější pozorovaní Marsu a nazvali jej Nergal, "Velký hrdina, král bojů, pán bitev a ochránce bohů".

Symbol Marsu
Symbol Marsu

V Řecku, zde byl Mars občas znám jako Hercules, ale častěji jej Řekové a Římané považovali za "boha války", Ares a Mars. Řecká a Římská mytologie vypráví o bohu války jako o synu Dia a Hery, kterými byl pohrdán. Řekové jej považovali za vražedného zbabělce, kterého nenáviděli. Římané, kteří vyhráli válku, jej považovali za mocného bojovníka. Někteří Římané jej dokonce uctívali, zanechávali mu u jeho oltáře lidské oběti. Značka planety, používaná dodnes, má znázorňovat ochranu a sílu Marsu.

Arabové, Turkové a Peršané Mars pojmenovali Mirikh, ve významu "Pochodeň", "Střelná zbraň" nebo "Dlouhý šíp hozený z dálky". Peršané jej nazvali Bahran nebo Pahlavani Sipher, "Nebeský bojovník".

Indiáni nazývali červenou planetu Angaraka, kde angara znamená "Hořící uhel". Někdy jej také nazývali Lohitanga, "Červené tělo".

Tycho Brahe a Johannes Kepler

Johannes Kepler
Johannes Kepler
Tycho Brahe
Tycho Brahe

O Mars se v minulosti asi nejvíce zajímal dánský astronom Tycho Brahe (1546-1601), který jej studoval po dobu 20 let a stal se tak nejzkušenějším astronomem z období před vynálezem dalekohledu. Byl odborníkem na přesná měření polohy planet a hvězd prováděná pouhým okem. Proto udělal překvapivě přesné výpočty polohy Marsu s přesností 4' a to bez pomoci dalekohledu. Braheho student, německý matematik a astronom Johannes Kepler (1571-1630) zveřejnil v roce 1609 první dva zákony o  pohybu planet ve spise Astronomia Nova. Zde také předložil novou revoluční hypotézu o tom, že Mars krouží okolo Slunce po eliptické dráze. Lidé si totiž mysleli, Kepler také, že se planety pohybují po kruhových drahách, protože kruh byl považován za 'dokonalý tvar'.

Mars od sedmnáctého století

Galileův dalekohled
Galileův dalekohled

Již v roce 1600 byl objeven dalekohled, avšak první, kdo použil dalekohled k astronomickým účelům, byl pravděpodobně Galileo Galilei (1564-1642) v roce 1609, když se svým primitivním dalekohledem pozoroval Mars.

Zhruba 50 let po prvním Galileovo pozorovaní, v roce 1659, holandský astronom Christian Huygens (1629-1695) nakreslil při použití vlastního dalekohledu Mars. Na Marsu objevil tmavou skvrnu (pravděpodobně Syrtis Major) a zjistil, že rotuje okolo planety zhruba jednou za 24 hodin. V  roce 1666 uvedl Giovanni Cassini (1625-1712) trochu přesnější hodnotu rotační doby Marsu, 24 hodin 40 minut. Huygens jako první objevil bílá místa na jižním pólu Marsu, pravděpodobně polární ledové čepičky, to se psal rok 1672. V roce 1698 vydal knihu Cosmotheros, kde jako první publikoval pojednání o možnosti života mimo naší planetu.

18. století nepřineslo v astronomii žádné velké objevy, zejména takové, které by se týkaly Marsu. Pouze Miraldi pozoroval póly Marsu a studoval příčiny polárních čepiček. V roce 1719 byl Mars v opozici a zároveň nejblíže k Zemi, tak se stává jednou za 300 let (2003). Mezi veřejností vyvolala tato nezvyklá záře Marsu na obloze zděšení.

Galileo Galilei
Galileo Galilei
Christian Huygens
Christian Huygens
Giovanni Cassini
Giovanni Cassini
William Herschel
William Herschel

Okolo roku 1780 Sir William Herschel (1738-1822) studoval barevný povrch Marsu a jeho změny a došel k závěru, že tmavé oblasti jsou oceány a světlejší krajina je pevnina. Pomocí zákrytů hvězd také zjistil přítomnost atmosféry Marsu. Herschel se domníval, že všechna tělesa ve sluneční soustavě, Slunce nevyjímaje, mají obyvatele, z nichž někteří mohou být inteligentní.

Kresba Marsu, Huygens, 1659
Kresba Marsu, Huygens, 1659
Kresba Marsu, Cassini, 1666
Kresba Marsu, Cassini, 1666
Kresba Marsu, Herschel, 1781
Kresba Marsu, Herschel, 1781
Kresba Marsu, Schröter, 1800
Kresba Marsu, Schröter, 1800
 
Kresba Marsu, Franzenau, 1864
Kresba Marsu, Franzenau, 1864
Kresba Marsu, Schiaparelli, 1877
Kresba Marsu, Schiaparelli, 1877
Kresba Marsu, Schiaparelli, 1888
Kresba Marsu, Schiaparelli, 1888
Kresba Marsu, Schiaparelli, 1888
Kresba Marsu, Schiaparelli, 1888
Kresby z knihy Camille Flammariona: La Planéte Mars, Paris 1892 (Gauthier-Villars et Fils, Imprimeurs-Libraires).

V roce 1727 se povedl zvláštní "objev", který se týkal Marsu. Ve skutečnosti se (pravděpodobně) jednalo o shodu náhod, která ale stojí za zmínku; Jonathan Swift objevil ve svých Guliverových cestách dva měsíce Marsu. "Oni také objevili dvě menší hvězdy nebo satelity, které obíhají okolo Marsu, přičemž vnitřní ve vzdálenosti přesně tři průměry Marsu od jeho středu a krajní pět; dříve jmenovaný se otočí ve vesmíru za 10 hodin a ten druhý za 21 a půl hodiny." Mars má skutečně dva měsíce, ale ve vzdálenosti 2,7 a 6,9 poloměrů Marsu. Byly objeveny v roce 1877 Asaphem Hallem, 150 let po vydání Swiftovy knihy.

V devatenáctém století byl Mars sledován mnohem intenzivněji než předtím. Začátkem století francouzský astronom Flaugergues jako první objevil prachové bouře, které popsal jako "žlutá mračna". Později prohlásil, že se ledové polární čepičky ztenčují, jinými slovy se vypařují (ve skutečnosti sublimují, ale to on nevěděl). Z toho usoudil, že je Mars mnohem teplejší než Země.

Perioda rotace byla Wilhemem Beerem (1797-1850) a Johannem von Maedlerem (1794-1874) stanovena na 24 hodin 37 minut a 22,6 sekund. Později, v roce 1862 ji Kaiser vypočítal na 24 h 37 min 22,62 s, která je překvapivě blízko skutečné hodnotě 24 h 37 min 22,7 s.

Možnost života na Marsu neustále astronomy provázel a povrchové jevy Marsu tomu jen nasvědčovaly. Například v roce 1854 William Whewell zpozoroval, že má Mars zelené moře a červenou pevninu, a byl zvědavý, zda by to nemohlo znamenat život. V roce 1867 vydal R.A. Proctor jeho mapu Marsu s kontinenty a oceány. Jeho volba nulového poledníku je používána dodnes.

Giovanni Virginio Schiaparelli
Giovanni Virginio Schiaparelli
Stránka ze Schiaparelliho knihy pozorování, 1879
Stránka ze Schiaparelliho knihy pozorování, 1879

V roce 1877 vytvořil Giovanni Schiaparelli (1835-1910) názvosloví pro povrchové útvary, názvy utvořil z mytologie, historie a různých jmen. Schiaparelli použil slovo canalli k označení přímých pruhů na povrchu Marsu a později bylo přeloženo jako kanály. Toto slovo způsobilo opětovné otevření možnosti života na Marsu. Schiaparelli zaznamenal "jezera" nebo ostrovy na Marsu. Později začaly přibývat kanály i tam, kde ve skutečnosti nebyly, toho se dopouštěl nejenom Schiaparelli, ale i ostatní vědci svými dvojitými kanály apod.

Mapa od Schiaparelli z roku 1877
Mapa Marsu od Schiaparelli z roku 1877
Percival Lowell
Percival Lowell

Pravděpodobně nejslavnější pozorovatel byl Percival Lowell (1855-1916), když v roce 1895 vydal svoji knihu, jednoduše nazvanou Mars. Zde popsal kanály a technicky vyspělou civilizaci, která je stvořila. Ačkoliv Lowell postavil celkem výkonnou observatoř (Lowellovo observatoř v  Arizoně, používaná dodnes) a zvýšil celkový zájem o Mars, jeho posedlost životem na Marsu celkově uškodila nauce o planetách, zejména v USA.

Lowellovo obrázek Marsu
Lowellovo obrázek Marsu

Navzdory dřívějším pozorování, na Marsu nejsou žádné umělé kanály nebo vodní jezera či oceány. Barevná různost jsou pouze různé druhy půdy, jejichž změna souvisí s roční dobou na Marsu. Kanály viděné astronomy se dají vysvětlit jako způsob, jak lidské oči interpretují tečky, které jsou blízko sebe. Také dvojité pruhy jsou pouze optickým klamem.

Nová mapa od Schiaparelli z roku 1877
Nová mapa Marsu od Schiaparelli z roku 1877
Asaph Hall
Asaph Hall

Rok 1877 provázel mnoho dalších objevů týkajících se Marsu, navíc Schiaparelli nakreslil novou mapu.
Americký astronom Asaph Hall (1829-1907) objevil dne 11. a 16. srpna 1877 dva velmi malé měsíce Marsu, které byly pojmenovány po koních římského boha Marse, Phobos (strach) a Demios (roj), později byl pravděpodobně změněn na Deimos (zděšení). Největší krátery na měsíci Phobos byly pojmenovány jmény Hall a Stickney (dívčí jméno Hallovy ženy). Ve stejném roce Nathaniel E. Green jako první spatřil v blízkosti okraje planety ranní a večerní mračna Marsovy atmosféře.

Existence živých organismů

Dříve než se Mars začal zkoumat pomocí kosmických sond, byl to největší kandidát pro mimozemský život. Tento názor se ujal díky tomu, že byly na povrchu této planety pozorovány kanály. Toto vedlo k populární domněnce, že tyto kanály jsou zavlažovací a že byly vytvořeny inteligentními bytostmi. V roce 1938 bylo odvysíláno rozhlasem drama na motivy sci-fi "Válka světů" a mnoho lidí věřilo této povídce a obávalo se invazi Marťanů. Další důvod, proč si lidé mysleli, že je na Marsu život, byl ten, že u této planety dochází k sezónním změnám barvy jeho povrchu. Tento jev vedl ke spekulacím, že k této změně dochází díky různým marťanským vegetačním pochodům v době teplejších a chladnějších měsíců.

V červenci roku 1965 sonda Mariner 4 poslala 22 detailních záběrů Marsu. Všechny tyto snímky potvrdily, že povrch planety obsahuje mnoho kráterů a přirozeně vytvořených kanálů. Tyto kanály evidentně nebyly uměle vytvořeny a ani jimi neprotéká voda. V červenci a září 1976 přistály na povrchu Marsu dva přistávací moduly sondy Viking, které provedly tři biologické experimenty a objevily neočekávané a záhadné chemické aktivity v marťanské půdě. Tyto aktivity ovšem neposkytly svědectví o přítomnosti živých mikroorganizmů v půdě v blízkosti přistání.

Biologové spojení s  touto misí jsou dále přesvědčeny, že je planeta Mars samo sterilizovaná. Toto zdůvodňují tím, že kombinace slunečního ultrafialového záření, které nasycuje povrch, extrémní sucho půdy a okysličovací povaha půdy chemicky znemožňuje vytváření živých organismů na Marsu.

Stránka byla naposledy editována 15. ledna 2010 v 19:41.
Stránka byla od 15. 1. 2010 zobrazena 202161krát.

Vytištěno ze stránky projektu Planety (astronomia.zcu.cz/planety/mars/1131-mars)
Nahrávám...