• Jak fotografovat
• Světelné znečištění

Světelné znečištění Země se stalo vizitkou lidstva dvacátého století. V jednom z astronomických časopisů si můžeme přečíst velice zajímavé přirovnání „vidět světelnou záři nad městem dvacátého století je stejně tak krásné, jako vidět stoupat dým z továren ve století devatenáctém“ (Jiří Kubánek, Sekce pro temné nebe ČAS a příliš světlá obloha, ASTROPIS 3/2001).

Vítězný snímek fotografické soutěže v kategorii „Jak rozhodně nesvítit“ Autor: Martin Kákona

Bohužel je to jeden z mnoha dalších problémů, které nám ztížily fotografické podmínky zejména ve městech. Většina astronomických zařízení s dobrými pozorovacími podmínkami je proto umístěna daleko od civilizace, většinou na vrcholcích hor. Těžko dnes můžeme u nás najít místa nezasažená tímto druhem znečištění. Jedním z hlavních zdrojů je pouliční osvětlení, jehož světlo nemíří jenom dolů, ale i do stran. Některá svítidla jsou umístěna tak „šikovně“, že jejich světlo míří přímo vzhůru. Světlo potom putuje tak dlouho v okolním prostředí, dokud se nerozptýlí, nebo neunikne přímo do okolního vesmíru. Když si ještě představíme množství prachu v ovzduší, zejména ve větším městě, hned se nám vybaví světelný hřib, který je nad tímto městem usazen. Sami se můžeme přesvědčit, že i nad Plzní je zcela běžně vidět tento světelná hřib na vzdálenost až 40 km. Ze statistiky, kterou v letech 1996 – 1997 vytvořil tým italských a amerických vědců pod vedením dr. Pierantonia Cinzano vyplývá, že jedna šestina obyvatel Evropy žije v místě, kde se v noci lidské oči pod vlivem světelného znečištění vůbec neadaptují. A jedna polovina obyvatel Evropy vůbec nevidí Mléčnou dráhu.

Vítězný snímek fotografické soutěže v kategorii „Variace na téma světlo a tma“ Autor: Jan Kondziolka

Vliv světelného znečištění na fotografii je tedy zřejmý. Potlačuje tak hlavní myšlenku fotografie exponovat film dostatečně dlouho, aby nesčítané světelné záření dokázalo na fotografické emulzi vyvolat pozorovatelnou změnu. Věnovat se astronomické fotografii ve větších městech je proto dost velký problém, který vyžaduje značně dobré technické vybavení hlavně při fotografování tzv. deep sky objektů. Cena takového vybavení se pohybuje řádově v desítkách tisíc nebo stovkách tisíc korun.

Startrails v Rokycanech na hvězdárně. Snímek byl složen z jednotlivých kratších expozic. Celková délka expozice je přes tři hodiny. Technika snímku je velmi jednoduchá. Na zemi leží vypuklé zrcadlo, nad kterým je umístěný stativ s fotoaparátem. Pomocí vypuklého zrcadla jsme schopni fotografovat prakticky celou oblohu. Autor: Josef Jíra

Z toho plyne jednoduchá rada. Je-li světelné znečištění tak markantní, že nám znemožní fotografovat, nezbývá nám nic jiného, než si najít pozorovací stanoviště mimo město. Nalezení onoho stanoviště, které by splňovalo naše požadavky, je bohužel dosti problematické. Prakticky neexistuje místo, kde by noční obloha byla ideální pro fotografování. Tento fakt ovlivňuje především hustota osídlení. I přesto má člověk možnost získat kvalitní astronomický snímek za dodržení určitých postupů při fotografování a zpracování.

Startrails ve Svratce. Svratka je malé město na Českomoravské vrchovině s nádhernými pozorovacími podmínkami. Celková délka expozice je podobná hornímu snímku, ale kvalita pozorovacích podmínek je nesrovnatelná. Na jednotlivých fotografiích se dokonce zachytila i Mléčná dráha společně s Velkou mlhovinou v Andromedě. Autor: Josef Jíra