Malá tělesa > Planetky > Dráhy planetek

Dráhy planetek

První planetka byla objevena v roce 1801. Byla to planetka Ceres. Od té doby počet známých planetek trvale roste a jejich počet se v průměru každých 12 let zdvojnásobí. Planetky obíhají především v tzv. hlavním pásu planetek. Ten se nachází mezi drahami Marsu a Jupitera a je vymezen těmito hodnotami elementů drah planetek:

  • velikostí poloosy: 2,1 - 3,3 AU (oběžné doby mezi 1/4 a 1/2 oběžné doby Jupitera, který toto rozdělení určuje)
  • excentricita: 0,0 - 0,35
  • sklon: 0 - 30 stupňů
  • perihel. vzd.: 1,6 - 3,3 AU (velká poloosa dráhy Marsu je 1,52 AU)
  • aphel. vzdál.: 2,1 - 4,0 AU (velká poloosa dráhy Jupitera je 5,20 AU)

Mimo tyto limity se nachází jen několik málo procent z celkového počtu planetek - speciální typy (Apollo-Amor-Aten, Trojané, Kentaurové, ...).

Schematické znázornění hlavního pásu planetek mezi oběžnými drahami Marsu a Jupiteru. Zobrazeni jsou také trojáni předcházející a následující Jupiter na jeho oběžné dráze.

Vzdálenost mezi Marsem a Jupiterem je tak velká, že již Kepler předpokládal mezi těmito dvěma planetami nějaké další tehdy ještě neznámé těleso. V r. 1801 skutečně Piazzi náhodně objevil malou planetku, která má jméno Ceres. V průběhu devatenáctého století následovaly objevy dalších jasných planetek. Do poloviny 19. století jich bylo známo šestnáct.

Rozvojem fotografických metod počet objevů rychle rostl a do dnešní doby bylo zaregistrováno desetitisíce těchto těles, která se souhrnně označují názvem asteroidy nebo planetoidy. Více než 10 tisíc se známými drahami jsou označeny čísly a jmény. Na fotografických snímcích pořízených velkou Schmidtovou komorou na Mt. Palomaru se nalezlo v poli rozměru 12° X 18° až 2000 planetek. Registrace jednotlivých těles, zejména velmi malých, není prakticky možná. Věnuje se proto pozornost zajímavým případům.

Dráhy planetek jsou převážně mezi Marsem a Jupiterem, avšak jsou zde výjimky. Tak např. dráhy planetek Anteros a Hidalgo mají excentricity větší než 0,6 a první z nich má perihélium v blízkosti dráhy Merkura, druhá se přibližuje až k dráze Saturna. Hidalgo má též velký sklon dráhy (43°). Nejblíže Zemi se dostávají některé planetky jako např. Eros (0,15 AU), Amor (0,1 AU).

Dráhy některých planetek nejsou příliš odlišné od drah periodických komet a pravděpodobně existuje jistá vývojová souvislost mezi jednotlivými skupinami těchto nejmenších členů sluneční soustavy. Rozborem drah planetek se zjistilo, že nejsou vzácné takové případy, kdy doba oběhu je jednoduchý zlomek doby oběhu Jupitera (jako například 1/2, 1/3, 1/4, 2/5, 3/7 apod.). Tyto mezery v rozdělení oběžných drah nalezl pražský astronom Hornstein a později na základě bohatšího materiálu Kirkwood. Jsou způsobeny rušivými účinky Jupitera na dráhy planetek. Mechanismus je obdobný jako u Saturnova prstence. Určitou výjimkou je zde skupina čtrnácti planetek "Trojanů" (všechny nesou jména hrdinů trojských válek), které jsou v libračních bodech L4 a Ls systému Jupiter-Slunce. Tyto planetky opisují jakési neuzavřené dráhy v souřadné soustavě, která se otáčí společně s Jupiterem. Úhlová vzdálenost libračních center L4 a Ls, jak známo, je 60° a nejmenší vzdálenost Trojanů od Jupitera je 24° (počítáno ze Slunce).

Librační Lagranžovy body

Díky jistému výběrovému efektu v elementech drah tvoří planetky určité skupiny. Podle některých badatelů je těchto skupin více než třicet. Znaky, podle kterých se jednotlivé planetky do skupin zařazují, nejsou příliš výrazné, a proto řada tzv. rodin planetek má pouze formální význam. Závažnou skutečností je, že není známa planetka, která by měla sklon dráhy i 90° nebo dokonce měla retrográdní pohyb.

Stránka byla naposledy editována 15. ledna 2010 v 19:41.
Stránka byla od 15. 1. 2010 zobrazena 10662krát.

Vytištěno ze stránky projektu Planety (astronomia.zcu.cz/planety/planetky/1812-drahy-planetek)
Nahrávám...