Sondy k Venuši

Chronologický přehled

• 1962 - Mariner 2 (USA) - potvrdil hypotézu o vysokých teplotách na Venuši
• 1967 - Mariner 5 (USA) - zjistil vysoké množství oxidu uhličitého v atmosféře Venuše
• 1970 - Veněra 7 (SSSR) - hladce přistála na Venuši
• 1972 - Veněra 8 (SSSR) - přistála na Venuši, odkud skoro hodinu odesílala data
• 1974 - Mariner 10 (USA) - cestou k planetě Merkur proletěl kolem Venuše
• 1975 - Veněra 9 (SSSR) - z orbitální dráhy získala a odeslala první snímky povrchu
• 1978 - Pioneer Venus Orbiter (USA) - radarově mapoval Venuši
• 1978 - Pioneer Venus multiprobe (USA) - vypustil k planetě 4 sondy
• 1983 - Veněra 15 a Veněra 16 (SSSR) - provedly radarové mapování Venuše a analyzovaly atmosféru
• 1984 - Vega 1 a Vega 2 - (SSSR) - na cestě k Halleyově kometě vypustily na Venuši balónové sondy
• 1989 - Magellan (USA) - vypuštěn k Venuši
• 1990-1994 - Magellan pomocí radaru zmapoval 98 % povrchu Venuše

Projekt Mariner

Program Mariner začal v roce 1960 řadou výzkumů, jak konstruovat malé sondy, které by se s velkou frekvencí daly posílat na průzkum nejbližších planet. Bylo rozhodnuto, že na oběžnou dráhu budou vyneseny raketami Atlas. Po vypuštění budou řízeny z centra Deep Space Instrumentation Facility (později nazvaného Deep Space Network), tvořeného celosvětovou sítí stanic, které mohou komunikovat se sondami ve vesmíru. Každá sonda byla vybavena solárním panelem a satelitní anténou, navíc měly sondy na palubě specifické vědecké přístroje. Některé přístroje mohly být umístěny v sondě, některé, jako třeba kamery, musely být umístěny na plášti sondy. Dále inženýři Jet Propulsion Laboratory (JPL) vyprojektovali speciální trojosý stabilizátor, takže Marinery nerotovaly kolem své osy jako ostatní sondy.

V letech 1962 až 1973 vyprojektovala a postavila sekce NASA JPL 10 vesmírných sond nazvaných Mariner. Tyto sondy byly předurčeny k průzkumu naší sluneční soustavy, konkrétně planet Venuše, Marsu a Merkuru. Mariner byly relativně malé, robotizované sondy, k jejichž vynesení na oběžnou dráhu byly použity rakety Atlas.

Jejich váha byla menší než půl tuny. Mise, které podnikly, netrvaly déle než několik měsíců. (Kromě jedné, jejíž sonda zasílala užitečná data 3 roky).

Na misi se vždy vydávaly dvě sondy, každou na jiné raketě. A tak, i když sondy Mariner 1, 3 a 8 nebyly na oběžnou dráhu vyneseny funkční, jejich záložní dvojčata v pořádku dokončila misi.

Mariner 2

Pověření k první misi vydala NASA v srpnu 1961. Dvě sondy se měly vydat k Venuši. První byla vyslána 22. července 1962. Bohužel ale raketa nesoucí sondu Mariner 1 během startu selhala a sonda byla zničena. O měsíc později následovala sonda Mariner 2, která byla byl úspěšně vynesena na orbit 27. srpna 1962, zahájila svou 3 a 1/2 měsíce dlouhou pouť k Venuši. Během její cesty byl poprvé změřen sluneční vítr, neustálý proud nabitých částic proudících od Slunce. Získala i data o meziplanetárním prachu a zjistila, že je mnohem řidší, než se čekalo. K Venuši doletěla 14. prosince 1962. Protože se vědělo, že Venuši halí hustá oblaka, Mariner 2 skenoval povrch planety pomocí mikrovlnného a infračerveného radiometru. Objevil, že oblaka Venuše jsou poměrně studená, oproti extrémně horkému povrchu.

Mariner 5

Původně byl Mariner 5 určen jako záložní sonda pro Mariner 4, který letěl na Mars, ale jelikož byla mise Marineru 4 úspěšná, nebyl k tomuto účelu použit. Místo toho byl upraven a vyslán 14. června na misi k Venuši. Kolem Venuše proletěl 19. října 1967 3 990 kilometrů nad povrchem. Pomocí rádiových vln a měřením jasu v ultrafialovém spektru získal nové údaje o atmosféře Venuše. Jedním z důležitých poznatků o atmosféře bylo, že se skládá z 85 až 99 procent oxidu uhličitého. Mariner 5 také sledoval meziplanetární prostor poblíž Venuše, zejména sluneční částice a pohyby magnetického pole Venuše. Díky jeho pozorování byli vědci schopni vyvinout novější metody stavby a ovládání meziplanetárních sond.

Mariner 10

Mariner 10 byl první sondou, která využila  metody gravitačního praku. Na cestě k Merkuru využil efektu průletu gravitačním polem Venuše ke změně rychlosti a změně kurzu. Následně spotřeboval více paliva, než se čekalo, ale jeho solární panely byly použity jako plachty na "sluneční vítr", a stal se první sondou, která proletěla kolem dvou planet. Další prvenství získává tím, že poprvé bylo použito vysokofrekvenčního přenosu dat na Zem. Při svém průletu kolem Venuše ve výšce 5 800 kilometrů, pozoroval cirkulaci atmosféry ve viditelném a ultrafialovém spektru, navíc detekoval fyzické vlastnosti Venuše.