Fotosféra Slunce

Základní informace

Pro zachycení této části sluneční atmosféry můžeme na rozdíl od deep-sky objektů použít jako objektiv i méně světelný dalekohled se světelností 1:10 nebo 1:15. Pro první pokusy pravděpodobně využijeme techniky fotografie v primárním ohnisku, kde je fotoaparát vložený přímo do ohniskové roviny dalekohledu. Pozor ale na správně zvolenou ohniskovou vzdálenost. Spodní hranice pro zachycení slunečních skvrn je zhruba 600 mm a odpovídá tomu achromatický refraktor ED se světelností f/7,5 a parametry objektivu 80/600 mm. Nezapomeňme, že s přibývající ohniskovou vzdáleností se nám bude zvětšovat úhlový průměr zobrazeného Slunce. Kritická velikost pro zobrazení celého kotouče na fotografii je vyšší jak 2 000 mm. Do značné míry je ovlivněna velikostí čipu fotoaparátu nebo formátem filmového materiálu. Pokud si nejsme jistí touto velikostí, tak ji můžeme přepočítat pomocí programu Astronomické výpočty. Chceme-li pořídit detailní snímky slunečních skupin nebo skvrn, je vhodnější použít jiné metody, jako je projekce negativní nebo pozitivní. Méně rozšířená je pozitivní projekce, kdy za okulár dalekohledu umístíme fotoaparát a zaostříme na matnici pomocí okulárového výtahu. Výsledná ohnisková vzdálenost závisí na ohniskové vzdálenosti objektivu, okuláru a vzdálenosti ohniskové roviny za okulárem. Takto lze pořizovat velmi detailní snímky ve fotosféře Slunce. Samotná citlivost filmového materiálu nebo čipu CCD fotoaparátu by se měla pohybovat maximálně do 200 ISO. Díky velkému jasu Slunce si můžeme dovolit krátké expozice i s dalekohledem, který je bez elektrického pohonu. Této techniky lze ale využít u objektivů s kratší ohniskovou vzdáleností kolem 1 000 mm.

Fotografie slunečního kotouče s detailem skvrny NOAA0953 ze dne 28. 4. 2007, refraktor SW ED80/600 mm. Autor: Libro Šmíd

Co lze takto fotografovat

Kromě samotných slunečních skvrn lze za ideálních pozorovacích podmínek vyfotografovat například i sluneční granulaci, toho ale nelze dosáhnout jednou expozicí, ale sekvencí mnoha snímků, ze kterých je vybraná jenom část těch nejkvalitnějších, které jsou pak poskládané na sebe. Ve výjimečných případech můžeme fotografovat přechody planet přes sluneční kotouč nebo zatmění Slunce. Někdy se nám může poštěstit a v průběhu fotografování nám přes sluneční kotouč přelétne letadlo, které za sebou zanechává krásné turbulentní proudy. Kromě přeletů letadel přes sluneční kotouč můžeme vyfotografovat přelet mezinárodní stanice ISS. Je to poměrně vzácný úkaz, který se ale nechá vypočítat, a to s poměrně přesnou polohou a časovým okamžikem. Více informací s aktuálními předpověďmi nalezneme na webových stránkách http://www.calsky.com/cs.cgi/Satellites/16.

Základní vybavení

Náročnost na technické vybavení při fotografování sluneční fotosféry není nikterak velká, budeme potřebovat následné vybavení:

• Dalekohled s paralaktickou montáží.
• Vhodný sluneční filtr.
• Digitální nebo klasický fotoaparát.
• Kabelová nebo drátěná spoušť.
• Přenosný počítač je výhodou, je totiž možné na něm prohlédnout vyfotografované snímky.
• Stínítko na displej monitoru, které zabrání osvětlení displeje Sluncem.

Postup

Při fotografování Slunce musíme dbát zvýšené opatrnosti, aby nedošlo k poškození zdraví a techniky! Proto je naprostou nezbytností využití kvalitního slunečního filtru. O tom, jaký filtr použijeme, je čistě na našem uvážení. Více informací o kvalitě a použití slunečních filtrů jsme se mohli dočíst v kapitole Filtry na pozorování Slunce. Pozor na pomocné hledáčky dalekohledu. Před samotným pozorováním ho buď odstraňme, nebo zakryjme stejným filtrem jako objektiv.

Fotografie Slunce má jednu velkou výhodu, a to je délka expozice, která je vzhledem k jasu Slunce poměrně krátká. Ideální by bylo, kdyby délka expozice nebyla delší než 1/1 000 sekundy s nastavenou citlivostí 100 ISO. Důležité je i zaostření snímku a kvalitní seeing, který má asi největší vliv na kvalitu pořízeného snímku. Pokud se rozhodneme fotografovat Slunce, najděme si místo pokud možno mimo betonové plochy, třeba někde za městem na louce, opravdu se to vyplatí. Zároveň se vyplatí investovat do kvalitnějšího fotoaparátu, který bude mít živý náhled. Díky tomu můžeme daný snímek perfektně zaostřit. Všechny astronomické snímky na digitálních fotoaparátech exponujeme v té největší kvalitě. Pokud nám to fotoaparát dovoluje, tak ho nastavíme na výstupní soubor RAW. Fotografovat fotosféru se vyplatí jedině s digitálním fotoaparátem nebo CCD kamerou, už jenom kvůli tomu, že výsledné zpracování je daleko kvalitnější než zpracování klasického filmového materiálu.

Sluneční kotouč s detailem několika slunečních skvrn, refraktor SW ED120 (120/900), WO Zenithstar 80 II (80/545), Herschelův hranol s filtry ND3 a Solar Continuum, IRcut filtr na kameře. CCD kamera: MII G1-1400 mono. Autor: Ondřej Tnka

Pokud tedy máme k dispozici digitální fotoaparát, tak ho nastavíme s následujícími parametry ISO 100, kvalita uloženého snímku RAW, vyvážení bílé necháme na ručním nastavení a naexponujeme několik zkušebních snímků, na kterých si vyzkoušíme zaostření, a délku expozice zkontrolujeme na histogramu. Pak naexponujeme několik desítek snímků, ze kterých díky seeingu budeme muset určitou část odstranit. Výsledné snímky pak složíme v jeden pomocí programu Registrax. Programů pro skládání obrazu existuje velké množství a každý, kdo zpracovává astronomické snímky, preferuje jiné postupy a jiné programy. Jejich společným cílem je vyfotografovat co největší množství kvalitních snímků, které se pak pomocí programu skládají na sebe. Díky skládání obrazu dosahujeme zvýraznění drobných detailů, kterých bychom si na jednom snímku ani nevšimli. Důležité je po fotografování sejmout sluneční filtr a naexponovat přes dalekohled několik snímků bílého papíru. Odborně jsou tyto snímky označované jako flat snímky a používají se ke korekci vinětace, tj. nerovnoměrného osvětlení obrazové roviny.