Jak fotografovat > Slunce u obzoru > Slunce u obzoru

Slunce u obzoru

Velká většina z nás nevnímá Slunce jako pravý astronomický objekt. Dost často si totiž astronomické objekty spojujeme s nočním pozorováním, ale musíme si uvědomit, že i přes den svítí hvězdy na obloze, ale pouze velký jas naší nejbližší hvězdy nám je znemožňuje pozorovat.

Slunečního kotouče si všimneme pouze tehdy, když je nízko nad obzorem a atmosférické podmínky ztlumí jeho jas. V tu chvíli si uvědomíme jeho velikost a krásu, kterou tvoří s okolní krajinou. Pro každého fotografa vznikají nezapomenutelné scenérie tvořené červenou oblohou a různobarevnou krajinou. Přestože se nám na první pohled může zdát, že fotografie západů Slunce je jednoduchá záležitost, brzy zjistíme, že opak je pravdou a na začátku se neubráníme zklamání z prvních výsledků.

Západ Slunce
Fotografie západu Slunce. Barva oblohy byla ovlivněna výbuchem sopky Eyjafjallajökull v dubnu roku 2010. Autor: Josef Jíra

Bezpečnost

Slunce je velmi jasným zdrojem světla, a proto je třeba při jeho fotografování dodržet základní pravidla ochrany zraku využitím tzv. slunečních filtrů! Toto obecné pravidlo platí zejména při fotografování slunečního kotouče v průběhu dne, kdy je Slunce vysoko nad obzorem a jeho jas není tlumený silnou vrstvou atmosféry nebo mraky. Pokud ale jas Slunce klesne natolik, že nám umožní neozbrojeným okem přímý pohled do Slunce, nemusíme se bát ani o fotografickou techniku. Přesto je nutné dbát zvýšené opatrnosti, aby nedošlo k poškození zejména zdraví!

Výběr místa pro fotografování

Základem je vybrat krásný horizont. To znamená vyšplhat na několik výškových budov nebo kopců a ujistit se, v jakém azimutu zapadá Slunce. Právě výběr místa hraje klíčovou roli. I to nejhezčí místo, které jsme našli v létě, nemusí splňovat naše požadavky v zimních měsících. Uvědomme si, že výška ekliptiky, se každým dnem mění a rozdíly v azimutu, kde zapadá Slunce v létě, a v zimě mohou být v desítkách úhlových stupňů. Se sklonem ekliptiky souvisí ještě jedna věc, a to rychlost soumraku, který přichází v zimních měsících mnohem rychleji než v letních.

Západ Slunce
Západ Slunce za horizont. Fotografie byla pořízena teleobjektivem MTO 100/1000 na Kodak Gold 200. Autor: Josef Jíra

Správná ohnisková vzdálenost

Volba správné ohniskové vzdálenosti je závislá především na druhu krajiny, ve které se nacházíme, protože snímek západu Slunce pořízený vysoko v horách bude klást trochu jiné nároky než snímek nad hladinou moře. Velmi zvláštním příkladem jsou pak částečná, nebo prstencová zatmění Slunce.

Pro fotografování západů Slunce budeme potřebovat objektiv s minimální ohniskovou vzdáleností 300 mm. Jako ideální se jeví objektiv s ohniskem 500 mm, který ve spojení s Barlowovou čočkou můžeme prodloužit až na 1 m. Tomuto doporučení odpovídá například ruský teleobjektiv značky Rubinar, který má ohniskovou vzdálenost 500 mm a světelnost f/5,6. Jeho výhodou je především skladnost, protože díky své optické konstrukci je velmi krátký. Samozřejmě můžeme místo objektivu použít i dalekohled, a to třeba achromatický refraktor ED-80, který je mezi astronomickou veřejností velmi oblíben. Jeho optické parametry 80/600 mm z něj udělaly velmi vhodného kandidáta pro začátečníky s astronomickou fotografií.

Západ Slunce
Západ Slunce fotografovaný přes dalekohled Coude. Slunce je velmi nízko nad obzorem, proto je mírně deformované. Sluneční skvrna na jeho „povrchu“ byla natolik velká, že byla pozorovatelná i pouhým okem. Autor: Josef Jíra

Expoziční doba

Expoziční doba souvisí s citlivostí ISO, kterou nastavíme na co nejnižší hodnotu. Pokud se rozhodneme fotografovat na fotografický materiál, zvolíme film s citlivostí 100 až 200 ISO. Naším cílem je dosáhnout co nejkratší expoziční doby, abychom zabránili přenosu chvění na fotografovaný snímek. Těžko zde ale můžeme hovořit o správné expozici, protože pozorovací podmínky (jas objektu) se neustále mění. Pro správné určení expozice můžeme využít expozimetru ve fotoaparátu, který určí délku expozice. Fotoaparát přepneme z automatiky na manuální režim a parametry výsledného snímku již ovlivňujeme manuálním nastavením expozice nebo clonovým číslem. Těžko zde můžeme hovořit o podexponování nebo přeexponování snímku. Brzy totiž zjistíme, že takto vyfotografované snímky vytvářejí zajímavé scenérie s okolní krajinou.

Ostření

Zaostření objektivu nemusí být až tak velký problém, protože budeme mít dostatek světla. Není tedy bezpodmínečně nutné použít manuálního režimu. Pokud budeme využívat automatické ostření, tak jedině s bodovým ostřením, které nám zaručí zaostření zvoleného místa.

Vyvážení bílé u digitálních fotoaparátů

U některých digitálních fotoaparátů je nastavení parametru „vyvážení bílé“ velmi důležité a velkou měrou se podílí na celkovém dojmu z pořízené fotografie. Můžeme využít automatického nastavení nebo využít manuálního režimu. Popravdě řečeno neexistuje univerzální nastavení, které by splnilo všechny naše požadavky. Každý digitální fotoaparát využívá jiných hodnot, a proto univerzální řešení neexistuje. Nejvhodnějším řešením je vytvoření několika zkušebních snímků.

Stránka byla naposledy editována 18. srpna 2011 v 10:22.
Stránka byla od 15. 1. 2010 zobrazena 4913krát.

Vytištěno ze stránky projektu Astrofoto (astronomia.zcu.cz/astrofoto/slunce_obzor/2368-slunce-u-obzoru)
Nahrávám...