Jak fotografovat > Netradiční snímky Slunce > Netradiční snímky Slunce

Netradiční snímky Slunce

Nejjednodušší metodou, pomocí které můžeme zaznamenat sluneční skvrny ve fotosféře Slunce je projekční metoda. Tato metoda se ve velké míře používá především při zakreslování slunečních skvrn a stanovení relativního čísla.

Jako projekční zařízení se použije dalekohled, který nám promítá obraz Slunce na bílé stínítko za okulárem. Projekční rovina musí být umístěná kolmo na dopadající svazek paprsků z dalekohledu, aby nedocházelo ke zkreslení obrazu. Zároveň vzdalováním a přibližováním projekční roviny ovlivňujeme výslednou velikost obrazu Slunce nebo detailu slunečních skvrn. Fotografie takto pořízené ovšem slouží spíše k dokumentaci sluneční aktivity a nemohou se svojí kvalitou vyrovnat fotografiím fotosféry pořízené přímo v ohnisku dalekohledu za použití vhodného slunečního filtru!

Vícenásobné expozice

Technika vícenásobné expozice je velmi zajímavá a určitě stojí za vyzkoušení. Z hlediska vybavení není ani příliš náročná. Potřebujeme buď digitální fotoaparát, nebo kvalitní zrcadlovku na fotografický materiál, která bude mít možnost nastavení expozičního času „T“. Zajisté je nutná dávka soustředění a vytrvalosti, protože ne vždy se nám podaří uspět hned na první pokus.

Západ Slunce
Krásně rozfázovaný západ Slunce nad mořskou hladinou. Autor: Pekka Parviainen
http://www.twanight.org/newTWAN/photos.asp?ID=3001062

Základem je fotoaparát a pevný stativ. Ohniskovou vzdálenost objektivu si zvolíme v závislosti na parametrech objektivu nebo dalekohledu. Je pouze na našem úsudku, jak velké zorné pole budeme fotografovat, ale obecně se doporučuje použít objektiv s ohniskovou vzdáleností kolem 100 mm. Pokud použijeme širokoúhlý fotoaparát, tak bude úhlový rozměr Slunce velmi malý a zobrazené sluneční kotouče budou nevýrazné. Nezbytnou součástí našeho vybavení bude i sluneční filtr, protože pokud chceme fotografovat Slunce ještě vysoko nad obzorem, tak jeho jas bude velmi silný a hrozí jednak poškození techniky a jednak i poškození vlastního zdraví. Nejvhodnějším filtrem bude vzhledem ke své dostupnosti Astro Solar fólie. Další nezbytnou součástí našeho vybavení bude drátěná spoušť nebo časovač.

Technika vícenásobné expozice je velmi jednoduchá, ale vyžaduje přesné načasování. To znamená, že fotoaparát nastavíme tak, aby zobrazená výseč korespondovala jednak s našimi představami, co by mělo být na snímku zachyceno, a jednak aby Slunce v průběhu času prošlo celým zorným polem, pokud možno diagonálně. Série snímků takto pořízená vypadá mnohem lépe, než když začínáme s expozicí, kde je první snímek Slunce ve středu fotografie. Velmi důležité je zachovat pravidelný interval mezi jednotlivými expozicemi. Interval, který se doporučuje, je zhruba 4 až 5 min, což je dostatečně dlouhá doba na to, aby se Slunce posunulo po obloze o úhel, který bude vypadat na fotografii dobře. V okamžiku, kdy se Slunce dostane mimo zorné pole, můžeme z fotoaparátu sejmout filtr a pořídit snímek okolní krajiny. Výsledný snímek by měl zobrazit krajinu, nad kterou bude rozfázovaný pohyb slunečního kotouče.

Foto z Austrálie
Fotografie ze západní Austrálie. Autor: David Malin
http://www.twanight.org/newTWAN/photos.asp?ID=3002068

Pravděpodobně nejsložitějším bodem je správné určení délky expozice, která by měla být stejná pro všechny snímky, tedy i pro případ, kdy je Slunce nízko nad obzorem a jeho jas je tlumený silnou vrstvou atmosféry. V okamžiku, kdy změníme délku expozice v průběhu naplánovaných expozic, se vystavujeme riziku, že výsledný snímek nebude vypadat dobře.

Tabulka zde uvedená je pouze orientační, protože rozptyl světla v atmosféře zejména při východech a západech Slunce je velmi rozdílný a závisí na mnoha aspektech, jako je vlhkost vzduchu, nadmořská výška, obsah prachu atd. Techniku vícenásobných expozic lze uplatnit i při fotografování Měsíce, proto jsou v tabulce uvedeny i hodnoty na fotografování Měsíce.

Díky tomu, že Země rotuje nejenom kolem své osy, ale i kolem samotného Slunce, tak všechna nebeská tělesa vykonávají po obloze pohyb, který v rektascenzi pro Slunce a Měsíc činí přibližně 15° za hodinu (15´ za minutu). Vzhledem k tomu, že Slunce i Měsíc má úhlový průměr zhruba 30´, tak průchod o vlastní průměr trvá těmto tělesům cca 2 minuty. Pokud tedy chceme vyfotografovat opravdu hustý řetízek slunečních kotoučků, je nutné zvolit časový interval mezi jednotlivými expozicemi na 2,5 minuty. Bohužel v tak krátkém časovém intervalu je poznat sebekratší odchylka mezi jednotlivými expozicemi, proto se doporučuje využívat časových intervalů 4 až 5 minut.

Analema

Analema je pravděpodobně nejzajímavější fotografií Slunce, která vznikne použitím vícenásobné expozice. Analema je název pro křivku, kterou Slunce vykreslí na obloze za celý kalendářní rok v přesně daný čas na dané zeměpisné šířce. Vyfotografovat ji můžeme tak, že ve zvolených časových okamžicích budeme v průběhu celého kalendářního roku fotografovat jistou část oblohy se Sluncem, například východní obzor v 9 hodin dopoledne každý týden v pondělí. Pokud budeme mít dostatek vůle a štěstí, podaří se nám vyfotografovat dostatečně velké množství snímků, které po jejich složení vykreslí křivku Slunce jako krásnou osmičku. Samotná osmička by měla být vysoká 47°, což odpovídá dvojnásobnému úhlu sklonu rotační osy Země, který je 23,5°. Velkou měrou se na tvaru analemy podílí sklon rotační osy Země a také excentricita dráhy Země.

Analema
Analema. Autor: Anthony Ayiomamitis
http://www.twanight.org/newTWAN/photos.asp?ID=3001422
Stránka byla naposledy editována 18. srpna 2011 v 10:12.
Stránka byla od 15. 1. 2010 zobrazena 3319krát.

Vytištěno ze stránky projektu Astrofoto (astronomia.zcu.cz/astrofoto/slunce_snimky/2367-netradicni-snimky-slunce)
Nahrávám...