S > Smetana > Josef František Smetana

Josef František Smetana

Josef František Smetana se narodil 11. března 1801 ve Svinišťanech u České Skalice. Podle rady svého strýce začal chodit do školy v Hradci Královém. V roce 1819 začal studovat filozofii v Praze. Během čtyř let vstoupil do kláštera, kde byl 14. srpna 1826 vysvěcen na kněze.

Josef František Smetana

Působil na plzeňském gymnáziu jako profesor fyziky od roku 1831. Jeho myšlenky vedly až k revolučním myšlenkám. Byl nástupcem J. V. Sedláčka. Smetana svými myšlenkami i činy ovlivňoval nejen své žáky, ale i svého bratrance B. Smetanu. Mezi plzeňskými profesory byl považován za nejvýraznější osobnost své doby, za významného buditele.

…působení těchto profesorů nespočívalo jen v obětavém a nezištném vyučování studentů a ostatních obyvatel města, ale též v důsledném a rozvětveném uvědomování širokých vrstev. Byla to mnohotvárná činnost lidovýchovná a v rozhodných okamžicích revolučního výbuchu také uvědomělý politický boj na straně pokroku za cenu perzekuce a pronásledování.

Vytvořil v Plzni českou knihovnu, která sloužila nejen studentům, ale i veřejnosti. Rád vzdělával i širokou veřejnost. Podával jim nové informace z řad vědy během nedělních odpoledních. V roce 1834 vydává první samostatné dílo jako učebnici dějepisu „Obraz starého světa“. O tři roky později vychází nový spis „Základové hvězdosloví čili astronomie“. Tato kniha byla určena spíše mládeži.

Jak uměle, jak neskončeně moudře sestaven jest z koulí světlových veliký dům Páně, okazuje nám patrně, vodič nás od jednoho světa k druhému, měříc vzdálenost a velikost, běh a dráhy rychlost i váhu těl nebeských, a objevující zákony, dle kterých se spravovati musejí, jakož i mocnost tu, která jim znik i počátek tento uložila …

Mezi jeho záliby patřilo i poznávání krás Česka. Snažil se nalézt hranice mezi Čechy a Němci. Vrátit poněmčeným názvům měst jejich původní názvy či hledat památky Česka v oblastech poněmčilých. O to vše se pokoušel od roku 1842.

V následujících letech se začala prosazovat němčina i do českých škol. Smetana byl ovšem velkým odpůrcem němčiny a snažil se udržet češtinu na plzeňské škole.

V roce 1846 vydává 2. díl svého dějepisu, který mu byl již v roce 1834 zamítnut k vydání. O dva roky později se stal politikem, což mu nepřineslo nic dobrého. Za své názory, které byly velmi upřímné, byl pronásledován a označen buřičem. Jeho přátelé a příznivci se mu z důvodu strachu z pronásledování, začali vyhýbat. I v následujících letech mu štěstí nepřálo. Oslepl a později, po absolvování úspěšné oční operace, přišel o oko. Velice si vážil B. Němcové, pročítal si některé její knihy, proto ho velice ranilo, když si nemohl číst sám. Nechával si předčítat od studentů či známých. V této době, když nemohl provádět svoji oblíbenou badatelskou činnost, skládal básně. Byly vydány pod názvem „Život a dílo J. F. Smetany“. Jsou zde obsaženy jen některého básně z jeho tvorby, ve kterých často promítá současnou situace své doby, či lidi ve svém okolí, vědu a v neposlední řadě i sám sebe.

Na ukázku jedna z jeho básní „Geologické početí“:

Byl jsem, jak se pamatuji,
křemínkovou částicí,
a ležel jsem bez života
dlouho v látky směsici.

Pán pak dechnul do směsice,
bezživotí není více,
ve vše hmoty zrníčka
vnikla bystrá dušička.

V samotě mi smutno bylo,
přitáhl jsem si družičku,
k té se jiných připojilo,
tvořili jsme kuličku,
ta vzrůstala neustále,
až se stala velikou
slunokoulí ohnivou.

Vnější části kolotáním
od slunce se trhaly
a co mlhovité kulky
kolem něho lítaly.

V třetí také já jsem byl
s tou dušičkou věčně živou,
lásky moci přitažlivou
jsem co částka mlhy žil,
až se pára zponenáhla
stydnou v kapalinu stáhla
a vystydlým povrchem
pevnou utvořila zem.
V té jsem vězel s druhy svými,
horninami žulovými
tisíce let co vězeň,
šestihranný prohledeň.

Jedenkrát se čas přiblížil
mého vysvobození,
když horníci vypátrali
křišťálové sklepení,
nade mnou se slitovali,
pouta moje rozlámali,
vyndali mne z báně ven,
tak jsem uzřel bílý den.

Tílko mě se zatřpytilo,
zaplesalo srdéčko,
když ponejprv osvítilo
zlatinké mne slunéčko;
radost ale byla krátká,
horníci mne rozbili
a jako štěrk nepotřebný
na haldu mne hodili.
Mráz a déšť mne tady trápil,
drobil jsem se, lesk jsem ztratil,
změněn v kyprou skalici,
rozpadl se v ornici.

Z ornice vyrostla tráva,
trávu snědla naše kráva,
krávu snědl otec můj,
a jím zplozen sluha tvůj.

V roce 1856 se konalo smutné setkání s Tylem, který byl již také nemocný, což zapříčinilo jejich poslední setkání.

Ach, vy nevíte, příteli, jak jsem nešťasten, že vás nemohu spatřiti! – A já zase, že se ani hnouti nemohu, jakobych měl olovo v žilách – a žádný smysl, nevím ani, co se děje

Postaral se i o jeho pohřeb. O dva roky později těžce onemocněl i Smetana, dostal zápal plic. I když se uzdravil, roku 1861 opět onemocněl a 18. února 1861 umírá.

Dodnes je považován za jednoho z největších myslitelů a učitelů své doby v Plzni.

Na jeho počet byla odhalena roku 1874 jeho socha před Studijní a vědeckou knihovnou Plzeňského kraje, kde byl původně Filozofický ústav. Park, kde socha stojí, nese Smetanovo jméno – Smetanovo sady. I v jeho rodných Svinišťanech byl odhalen pomník v roce 1883.

Socha J. F. Smetany v Plzni

Pohřben byl na Mikulášském hřbitově, kde byly v té době pohřbívány významné osobnosti Plzně. Bohužel z jeho náhrobku už zbyl jen spodní podstavec – kříž byl uražen.

Zbytek náhrobku na Mikulášském hřbitově v Plzni
Stránka byla naposledy editována 16. srpna 2016 v 14:18.
Stránka byla od 15. 1. 2010 zobrazena 299krát.

Vytištěno ze stránky projektu Astronomové (astronomia.zcu.cz/astronomove/smetana/2513-josef-frantisek-smetana)
Nahrávám...