Seskupení > Exoplanety > Historické zastavení

Historické zastavení

Je již tomu relativně dávno, kdy lidé znali pět „bloudivých“ hvězd a až později zjistili, že se jedná o nejjasnější planety sluneční soustavy – Merkur, Venuši, Mars, Jupiter a Saturn. Po vynálezu dalekohledu se jejich počet nepatrně zvýšil, od března 1781 se začalo mluvit o Uranu a v roce 1846 byl oficiálně představen Neptun. Až 300 let po vynálezu dalekohledu, v roce 1930, byla objevena zatím poslední planeta sluneční soustavy – Pluto. I když se o něm poslední dobou vedou dohady, zda se vůbec o planetu jedná, protože některé jeho vlastnosti tomu nenasvědčují.

Ilustrace
Ilustrační obrázek planet sluneční soustavy

Není tomu tak dávno, kdy se vážně uvažovalo o existenci desáté planety – Planeta X. Samotný pojem Planety X pochází z úst významného astronoma 19. století Percivala Lowella. I když dnes máme na mysli desátou planetu, neznamená ono „X“ římskou desítku, ale neznámou. V době, kdy Lowell ono hypotetické těleso nazval, bylo známo pouze osm planet. Důvody, proč se jí nepodařilo objevit dříve, byly zejména obrovská vzdálenost a nízká povrchová teplota. Pro její existenci naopak nasvědčovaly odchylky ve vypočtené a pozorované dráze Pluta. Výchylky Pluta od naměřených dat lze vysvětlit i například nezanedbatelným gravitačním vlivem velkých planet sluneční soustavy. Planet ovšem mohlo být jedenáct, protože když se v případě planety X hovořilo o tom, že je přilíš daleko, jedenáctá planeta (nesla označení Vulkan) měla být naopak Slunci natolik blízko, že by byla opět těžko spatřitelná. Ani tyto pokusy však nebyly úspěšné, a tak se musíme spokojit s menším počtem planet.

Exoplaneta
Ilustrační obrázek exoplanety

Zmíníme se i dvou řeckých filozofech, který žili ve čtvrtém století před naším letopočtem – Aristoteles a Epikuros. Tito pánové se totiž zabývali možností existence planet u jiných hvězd. Zatímco Epikuros byl zastáncem, že ve vesmíru se musí nacházet tisíce jiných planetárních systemů, Aristoteles byl jiného názoru a prohlásil Zemi za jedinečnou a umístil ji do středu vesmíru. Aristoteles měl ovšem tenkrát mnohem větší autoritu, a tak se uchytil jeho názor a následujícíh 2 000 let nikoho nenapadlo, že by tomu mohlo být úplně jinak.

Aristoteles Epikuros
Aristoteles
384 – 322 př.n.l.
filozof vrcholného období
řecké filozofie
Epikuros
341 – 270 př.n.l.
největší materialistický filozof
helénistické doby

Až v 15. a 16. století začali astronomové více rozumět problematice sluneční soustavy a nejvíce se v tomto angažovali Mikuláš Koperník a Johannes Kepler.

Mikuláš Koperník Johannes Kepler
Mikuláš Koperník
19. února 1473 Toruň – 21. května 1543 Frombork
astronom, matematik, právník, stratég a lékař
Johannes Kepler
27. prosince 1571 Weil der Stadt – 15. listopadu 1630 Řezno
německý matematik a astronom

Během následujících staletí přišla na řadu teorie vzniku planet pomocí kondenzace z prachoplynného disku a bylo zjištěno, že Slunce je jen jednou ze 150 miliard hvězd v naší Galaxii. Uplynul nějaký čas a teorie vzniku hvězd a planet se stala všeobecně uznávanou a proto nutně přišla na řadu otázka, proč by mělo být v tomto ohledu Slunce jedinečné. Proti bylo několik argumentů, jednak se ve vesmíru nacházejí hvězdy, které vznikají a vznikaly z mračen plynu. A také bylo evidentní, že při tomto procesu mohou vznikat planety. Důkazem je jednak sluneční soustava a také modelování vzniku hvězd na počítačích.

Bylo tedy jen otázkou času, kdy se někomu podaří objevit těleso, které nebude možné zařadit mezi hvězdy nebo doposud známé objekty.

To, že detekce takových těles nebude vůbec snadná, se vědělo již od začátku. Planety jsou tělesa velmi malá a chladná a na tak velké vzdálenosti, které jsou mezi hvězdami ve vesmíru, je nebude možné přímo pozorovat. A i kdyby to bylo možné, bude svit planety přezářen blízkou mateřskou hvězdou.

I přes tyto skoro skeptické předpovědi jsme se přeci jenom dočkali, konkrétně 5. října 1995 oznámili dva švýcarští astronomové (Michel Mayor a Didier Queloz) ze ženevské observatoře na konferenci ve Florencii, že se jim podařilo objevit planetu u hvězdy podobné Slunci – 51 Pegasi.

I když A. Wolszczan objevil radioteleskopem v Arecibu planetu obíhající kolem neutronové hvězdy již v roce 1991, za první objevenou exoplanetu je považována nejčastěji planeta obíhající kolem hvězdy 51 Peg.

Michel Mayor a Didier Queloz Změna radiální rychlosti
Michel Mayor (12. 1. 1942)
a Didier Queloz (23. 2. 1966)
Změna radiální rychlosti u hvězdy 51 Pegasi, u které byla objevena první exoplaneta.

Planetám u jiných hvězd se začalo říkat exoplanety, což pochází ze slov extrasolární planety.

Stránka byla naposledy editována 15. ledna 2010 v 19:41.
Stránka byla od 15. 1. 2010 zobrazena 20277krát.

Vytištěno ze stránky projektu Hvězdy (astronomia.zcu.cz/hvezdy/exoplanety/49-historicke-zastaveni)
Nahrávám...