Sluneční erupce

Sluneční erupce jsou obrovské exploze na povrchu Slunce. Během několika málo minut materiál o teplotě několika milionů kelvinů, uvolní energii o síle miliardy megatun TNT. Erupce vznikají v blízkosti slunečních skvrn, obvykle na rozhraní oblastí s opačnou magnetickou polaritou, jsou charakterizované vyzařováním v rentgenovém oboru či proudem vysoce energetických částic.
Mechanizmus vzniku slunečních erupcí není ještě zcela znám. Klíčem k porozumění a předpovědi slunečních erupcí by však mohla být struktura magnetického pole okolo sluneční skvrny. Pokud v této struktuře objevíme stočené a deformované magnetické siločáry, může dojít k jejich zkřížení a přepojení (dvě smyčky se přepojí tak, aby výsledná energie byla co nejmenší), čímž se uvolní obrovské množství energie v podobě sluneční erupce.

Sluneční erupce
Sluneční erupce Zdroj: NASA

Sluneční erupce jsou klasifikovány písmeny A, B, C, M nebo X, v závislosti na maximu toku rentgenového záření o vlnových délkách od 100 do 800 pm, naměřených v blízkosti Země sondami GOES. (Sondy GOES jsou geostaciární sondy, primárně určené k sledování a předpovědi počasí na Zemi, současně však slouží i k detekci sluneční radiace.)
Každá třída má maximum toku rentgenového záření desetkrát vyšší než předchozí, erupce třídy X má maximum toku řádově . Třídy jsou dále členěny číslicemi od 1 do 9, např. třída X2 je dvakrát silnější než X1. Velmi silné sluneční erupce třídy M a X jsou doprovázeny různými efekty v kosmickém okolí Země. I když se klasifikace sondy GOES běžně používá k označení velikosti erupce, je to pouze jedno z mnoha měřítek.
Dvě sluneční erupce patřící k velmi intenzivním byly zaznamenané systémem GOES 16. srpna 1989 a 2. dubna 2001, obě dosáhly hodnoty X20. Největší dosud zaznamenaná erupce byla pozorována 4. listopadu 2003, hodnota naměřená GOES byla X28, skutečná velikost erupce však mohla být mezi X40–X45, síla erupce byla tak silná, že saturovala detektory a ty přestaly měřit.
Proč je pro nás tak důležité sledovat sluneční erupce? Sluneční erupce silně ovlivňují vesmírné počasí v blízkosti Země. Uvolňují do sluneční soustavy a tím i do geomagnetického pole Země velké množství vysokoenergetických částic, které vnímáme jako radiaci. Díky magnetickému poli nehrozí lidem na Zemi velké nebezpečí. Sluneční erupce může přispět k větší intenzitě jižní a severní polární záře, nebo přerušit rádiové vysílání. Vysoké nebezpečí však vzniká pro kosmonauty a kosmické sondy.

Výstup člověka do vesmírného prostoru (EVA)
Výstup člověka do vesmírného prostoru (EVA) Zdroj: NASA

Sluneční erupce vytváří veliké množství vysokoenergetických částic, známých jako protonové bouře. Protony mohou procházet lidským tělem a způsobit mutace. Většině protonových bouří trvá dvě až čtyři hodiny, než se dostanou až k Zemi. Sluneční erupce pozorovaná 20. ledna 2005, která uvolnila nejvyšší koncentraci protonů, jaká kdy byla naměřena, však Zemi dosáhla za pouhých 15 minut, z čehož vyplívá, že se šířila rychlostí 1/3 rychlosti světla.
Sluneční erupce jsou proto hlavním problémem pro kosmické lety k Marsu či na Měsíc. Bude zapotřebí vytvořit fyzické či magnetické stínění k ochraně astronautů a vzít v úvahu čas 15 minut, pro přechod z nechráněných částí kosmického plavidla do bezpečí protiradiačního krytu.

Stránka byla naposledy editována 26. ledna 2013 v 11:19.
Stránka byla od 15. 1. 2010 zobrazena 11521krát.

Vytištěno ze stránky projektu Hvězdy (astronomia.zcu.cz/hvezdy/slunce/749-slunecni-erupce)
Nahrávám...