Hvězdokupy > Historie pozorování hvězdokup

Historie pozorování hvězdokup

Kulové hvězdokupy

První kulová hvězdokupa, která byla objevena, ale následně pokládána za mlhovinu, nese označení M22 ze souhvězdí Střelce (Sagittarius), kterou pravděpodobně objevil Abraham Ihle v roce 1665. Tento objev byl následován jižní Omegou Centauri (NGC 5139), kterou v roce 1677 během svého pobytu na ostrově sv. Helena objevil Edmond Halley. Tato „mlhovina“ byla již známa, ale ve starověkých dobách klasifikována jako hvězda. Následovaly další objevy, M5 v  souhvězdí Hada (Serpens Caput), kterou v roce 1702 objevil Gottfried Kirch a M13 v souhvězdí Herkula (Hercules), kterou objevil v roce 1714 Edmond Halley.

Seznam mlhovin, který zpracoval De Chéseaux, obsahoval v roce 1746 navíc dvě nové kulové hvězdokupy, M71 a M4. V září 1746 objevil Jean – Dominique Maraldi M15 a M2 Katalog jižních „mlhovin“ od Abbeho Lacaillea z let 1751 – 52 obsahoval 8 kulových hvězdokup (z toho 5 nových), zatímco Messierův katalog obsahoval celkem 29 kulových hvězdokup, z nich bylo 20 nově objeveno. Charles Messier byl první, kdo označil nějaký objekt za kulovou hvězdokupu, jednalo se o M4, ale stále dalších 28 objektů ze svého katalogu označoval jako „kruhové mlhoviny“. Předtím než v létě 1782 začal William Herschel svůj vyčerpávající průzkum oblohy pomocí velkého dalekohledu, bylo známo 33 kulových hvězdokup. Sám Herschel objevil 37 nových hvězdokup, což zvýšilo počet známých hvězdokup na 70. Byl první, kdo vymyslel výraz „kulové hvězdokupy“, který použil ve svém druhém katalogu 1 000 deepsky objektů (1789).

Galileo Galilei
Galileo Galilei (1564 – 1642)
Edmond Halley
Edmond Halley (1656 – 1742)
William Herschel
William Herschel (1738 – 1822)
Harlow Shapley
Harlow Shapley (1885 – 1972)

Tyto dávno známé hvězdokupy všechny náleží naší Galaxii, s výjimkou (známé v roce 1994) M54.

Melottův seznam z roku 1915 obsahoval již 83 hvězdokup, Shapleyův (1930) má 93 hvězdokup, jeden objekt (NGC 1651) se nachází ve Velkém Magellanově mračnu (Large Magellanic Cloud – LMC). Helen Sawyer (Hogg, 1947) vyjmenovala 99 kulových hvězdokup Galaxie, z nichž 97 je dosud správně zařazeno. Další seznamy – Arp (1965), Alcaino (1973) a Kukarkin (1974) mají dohromady 119 a 131 hvězdokup. Bečvářův seznam 100 hvězdokup, katalog Sky Catalogue 2000.0 obsahuje 138 hvězdokup, počet stanovený pro rok 1987 také stanovil Kenneth Glyn Jones (1991). W.E. Harrisovo databáze z roku 1999 obsahuje 147 hvězdokup; další dvě nově objevené zvyšují počet současně známých kulových hvězdokup Galaxie na 149. Z  těchto 149 známých kulových hvězdokup naší Galaxie je 104 v NGC katalogu a 3 jsou v  katalogu IC od J.L.E. Dreyera.

Otevřené hvězdokupy

První známé otevřené hvězdokupy z předhistorických dob – Plejády (M45), Hyády nebo Praesepe (M44) jsou asi nejvýznamnější příklady, ale Ptolemaios již v roce 138 našeho letopočtu uváděl M7 a hvězdokupu Coma (Mel 111).

Claudius Ptolemaios Claudius Ptolemaios Charles Messier Charles Messier
Claudius Ptolemaios (asi 85 – 165)
Charles Messier (26. 6. 1730 – 12. 4. 1817)

Ze začátku to ale byly mlhoviny, až v roce 1609 Galileo, když pozoroval M44, odhalil, že jsou složené z hvězd. Ačkoliv jsou otevřené hvězdokupy často jasné a snadno pozorovatelné malými dalekohledy, mnoho z nich bylo objeveno až s novějšími dalekohledy. Messierův katalog obsahuje 27 otevřených hvězdokup a v létě 1782 bylo dále známo dalších 32 hvězdokup. Všechny tyto dříve známé hvězdokupy náleží Galaxii.

V roce 1767 reverend John Michell odvodil, že hvězdokupy byly pravděpodobně fyzikálně příbuzné skupiny než náhodné shluky hvězd. Na toto přišel výpočtem, že by bylo krajně nepravděpodobné (1 : 496 000) nalézt kdekoliv na obloze hvězdokupy podobné Plejádám, nemluvě o počtu dalších známých otevřených hvězdokup; navíc předpokládal, že všechny, nebo alespoň většina známých mlhovin, je ve skutečnosti složena z hvězd. Mädler hledal společný vlastní pohyb pro Plejády a další hvězdné skupiny, včetně pohybové hvězdokupy ve Velké Medvědici (Ursa Major) (objevil R.A. Proctor 1869 a stanovil fyzikální souvislosti mezi hvězdokupami). Posléze byla potřebná spektroskopie, která ukázala společný radiální pohyb (rychlost) hvězdokup a naznačila, že hvězdy odpovídají H – R diagramu, tedy leží přibližně ve stejné vzdálenosti. Měření paralax u blízkých hvězdokup definitivně potvrdila shodné vzdálenosti.

Stránka byla naposledy editována 15. ledna 2010 v 19:41.
Stránka byla od 15. 1. 2010 zobrazena 3908krát.

Vytištěno ze stránky projektu Galaxie (astronomia.zcu.cz/objekty/hvezdokupy/1984-historie-pozorovani-hvezdokup)
Nahrávám...