• Tycho Brahe
• Díla Braheho

Tycho Brahe se narodil 14. prosince 1546 v rodině, která patřila mezi nejvýše postavené dánské šlechtické rody. „Rod Brahů má kořeny v severním Dánsku, ale Tychonův děda uprchl do Švédska před vykonáním rozsudku smrti. Ve Švédsku byl zabit v bitvě u Malmö v roce 1523.“ Tycho byl nejstarší z dětí, měl celkem 11 sourozenců (čtyři se nedožili dospělého věku). Jeho křestní jméno bylo Tyge, ale v písemnostech používal latinskou podobu Tycho. Po narození jeho prvního sourozence, bratra Steena, byl malý Tycho odstěhován ke svému strýci a tetě na zámek Tostrup, kteří ho vychovali. Už od malička se rád věnoval matematice a pozorování oblohy. Ve třinácti letech začal studovat na univerzitě v Kodani rétoriku a filosofii. Dne 21. srpna 1560 Tycho pozoroval předpovězené zatmění Slunce, což ho zaujalo natolik, že se začal astronomií zabývat více. Rodiče však viděli pro Tycha budoucnost v nějaké funkci ve státní správě, a tak jej poslali v roce 1562 do Lipska studovat medicínu a práva. Doprovázel jej o něco starší druh Anders Sørensen Vedel (1542−1616, pozdější významný dánský historik). Tycho studoval, ale v noci pozoroval oblohu a přes den prováděl propočty či odpočíval. V roce 1565 strýc Jørgen zachránil dánského krále Frederika II. před utopením, sám však pak zemřel na zápal plic. Tycho se proto vrací do Dánska. Zde se však nezdrží dlouho a vyjíždí opět do zahraničí (Lipsko, Helsinborg, Rostock).

Tycho Brahe

Zatmění Měsíce ze dne 28. září 1566 vysvětlil Tycho v astrologické básni tak, že zemře turecký sultán Sulejman Nádherný (1494/95–5./6. 9. 1566), ale ten v době zatmění již nežil. Když přišla zpráva o smrti sultána do Dánska, někteří lidé se na Tycha začali dívat jako na šarlatána a lháře. Zvláště bratranec Manderup Parsberg (1546−1625) si z Tychona dělal legraci a jejich neshoda byla natolik vážná, že došlo k souboji, při kterém Tycho přišel o část nosu. Nechal si tedy zhotovit kovovou náhražku, kterou lepil mastí přes jizvu.

Další zatmění Slunce pozoroval v Rostocku 9. dubna 1567. V roce 1568 jej dánský král Frederik II. ustanovuje kanovníkem katedrály v Roskilde a pověřuje péčí o královské hrobky v tomto chrámu. Tycho však poté opět cestuje Evropou, tentokrát do Basileje a Bavorska. Od začátku roku 1569 pobýval v protestantském Augsburgu, proslulém schopnými mechaniky a tvůrci astronomických přístrojů. S pomocí bratří Johanna Baptisty a Paula Hainzela (primátora Ausburgu) nechal sestrojit dřevěný kvadrant vysoký přes 5 metrů, který byl postaven roku 1570 na Heinzelově venkovském statku. Důvodem rozměrů přístroje byla snaha zvětšit stupnice a tím zvýšit přesnost odečítání hodnoty měřeného úhlu. Těžký a neohrabaný kvadrant vyžadoval k nastavování pomocníky a tak vůbec nesplnil očekávané zlepšení přesnosti pozorování. Tycho zanechal kvadrant na pospas počasí, ale z této zkušenosti odvodil několik významných závěrů pro své další konstrukce:

• přístroje mají být robustní, nejlépe kovové a jen tak velké, aby je mohl ovládat pokud možno jen jeden pozorovatel;
• pohyblivé části mají být podepřeny v jejich těžišti a upevněny tak, aby samovolně nepadaly;
• soustava vizírů má být co nejpřesnější a pohodlná pro pozorování i pro nastavování na pozorovaný objekt; a
• stupnice má být upravena pro co nejpřesnější odečítání.

V roce 1569 se Tycho v Bavorsku setkal s Cypriánem Lvovickým ze Lvovic (1514−1574), který byl od roku 1556 profesorem astronomie na vynikající partikulární škole v Lauingen a až do roku 1566 byl jejím ředitelem. Tycho velmi oceňoval Lvovického tabulky a vytýkal mu jen, že se příliš věnuje teorii a málo pozorování.

Na podzim 1570 se Tycho vrátil přes Wittenberg do vlasti, jeho otec totiž těžce onemocněl. V květnu 1571 otec zemřel, a Tycho se rozhodl, že v Dánsku zůstane. Přestěhoval se do Herrevadu, bývalého cisterciáckého kláštera zrušeného při reformaci, který si na zámek upravil bratr Tychonovy matky Steen Bille. S jeho pomocí zde Tycho zřídil pozorovatelnu. Večer 11. listopadu 1572 si všiml jasné hvězdy v souhvězdí Kasiopei, která tam předtím nebyla. Představovala výraznou tečku pod pěticí nejjasnějších hvězd v tomto souhvězdí, tvořících písmeno W. Hvězdu musel vidět každý, do konce listopadu byla patrná na denní obloze, do konce roku svítila v noci tak silně jako Měsíc a vrhala stíny. Pod hranici pozorovatelnosti se dostala až za několik měsíců následujícího roku. Tycho měřením nezjistil žádný její pohyb a ani paralaxu, muselo tedy jít o objekt vzdálenější než Měsíc. Ke stejným závěrům dospělo v Evropě jen asi 10 astronomů, mezi nimiž Tycho vyzdvihuje Tadeáše Hájka z Hájku a Michaela Mästlina, pozdějšího Keplerova učitele. Pozorování a jejich výklad Tycho publikoval ve spisu „De nova stella“ (O nové hvězdě), vydaném roku 1573 ve Frankfurtu n. M. Byl to snad vůbec první seriózní astronomický spis o nově 1572 a Tycho se tím stal ve světě tak známý, že i jeho rodina už ho považovala za velkého astronoma a na budoucnost, kterou pro něho plánovali, už ani nevzpomněli.

Letohrádek královny Anny

Při pobytu v Dánsku roku 1573 se Tycho zamiloval a začal žít s Kirsten Jørgensdatter, se kterou měl později celkem 7 dětí. Kirsten nebyla urozeného původu, a tak se nekonala žádná církevní svatba. Projevem uznání pro Tychona se stalo jmenování profesorem astronomie a matematiky na univerzitě v Kodani (1574). Učitelství ho však nenaplňovalo natolik, že by se mu chtěl věnovat celý život. Toužil po samotném astronomickém bádání, což mu učení na škole neumožňovalo. Po roce tedy odešel z univerzity a navštívil Viléma IV. Hessenského, který kolem sebe soustředil významné přírodovědce a konstruktéry přístrojů. Jeho zámek v Kasselu platil za nejlépe vybavenou observatoř té doby. Zde se Tycho seznámil s dalšími významnými učenci, s některými pak i spolupracoval. Mezi nimi to byl zejména Jost Bürgi (1552−1632, od roku 1592 přechodně a od roku 1604 trvale v Praze na dvoře Rudolfa II.).

Dánský a švédský břeh, mezi nimi se nachází ostrov Hven s vyobrazenou observatoří Uraniborg

Jako vážený astronom se Tycho zúčastnil korunovace Rudolfa II. císařem Sv. říše římské v Řezně v roce 1576. Ne však jako jediný astronom, který byl přítomen. Potkává zde Tadeáše Hájka z Hájku, se kterým se postupně stali nejlepšími přáteli. Hájek mu předal opis Koperníkova spisu „Commentariolus“.

Ještě předtím si dánský král uvědomil, že by výborného astronoma mohl ztratit, že Brahe se usídlí nejspíše někde jinde a navždy opustí Dánsko. Rozhodl se proto, že mu zajistí roční příjem 500 zlatých a svěří v léno ostrov Hven, kde bude moci v klidu provádět svá bádání a pozorování. To se odehrálo 10. a 11. února 1576; zakrátko Tycho dostal ještě 400 zlatých na stavbu hvězdárny a již 8. srpna 1576 byl položen základní kámen observatoře Uraniborg. Jednalo se o velice promyšlenou stavbu s přístroji podle Tychonových návrhů. „Počítalo se zde s výrobou přístrojů v mechanických dílnách, zvláštní matematické oddělení bylo určeno ke zpracování výsledků, dobře sloužila rozsáhlá knihovna i vlastní papírna s knihtiskárnou.“ Mlýn na papír byl však postaven na okraji ostrova až v roce 1590 a tisk většiny spisů zajišťovaly tiskárny v Kodani, i když ta na Hvenu byla zřízena již v roce 1584. Uraniborg byl dokončen v roce 1581 a Tychonova rodina se do něho nastěhovala.

Plánek observatoře Uraniborg

Personál hvězdárny tvořili především učenci, kteří se věnovali astronomii a měli velký zájem spolupracovat právě s Brahem. Díky tomu tato hvězdárna fungovala jako první moderní vědecká instituce, s pohostinskými pokoji, pracovnami i prostory pro diskuse. Jako asistenti zde pobývali významní astronomové:

Paul Wittich (?1546−1586); Tychonův spolužák z Wittenbergu; na Hvenu 1580, nezávislý autor geo-heliocentrické představy sluneční soustavy, nazývané po Tychonovi.

Christen Sørensen Longomontanus (1562−1647); na Hvenu 8 let od roku 1589 až do Tychonova odjezdu; připojil se k němu znovu v Praze od ledna do srpna 1600. Věnoval se teorii pohybu Měsíce, inicioval stavbu „Kulaté věže“ v Kodani (1632), státní hvězdárny Christiana IV.

Willem Janszoon Blaeu (?1571−1638); tvůrce přístrojů a geografických a hvězdných glóbů, na Hvenu 1594−1596.

Během let působení na hvězdárně sepsal Brahe několik významných děl – pozoroval komety v letech 1577 a 1585, určil uspořádání planet v sluneční soustavě,… Právě pro taková pozorování se využívaly různé kvadranty, sextanty či oktanty, umístěné na dřevěných balkonech pod otvíratelnými kuželovými střechami. Hlavním přístrojem Uraniborgu byl však meridiánový zední kvadrant, používaný pro měření výšky hvězdy nad obzorem v okamžiku kulminace a pro určení času průchodu hvězdy poledníkovou rovinou.

Přístroje na dřevěných balkonech Uraniborgu se však chvěly ve větru a při chůzi pozorovatelů. Tycho proto v roce 1584 začal stavět nedaleko od Uraniborgu hvězdárnu Stjerneborg, kde přístroje spočívaly na kamenných podstavcích v prostorech zahloubených do země. Každý velký přístroj měl svůj prostor zakrytý otvíratelnou kruhovou střechou.

Observatoř Stjerneborg

Dvacet let pozorování na Hvenu mělo mimořádný a do té doby nevídaný význam. Kromě mnoha úkazů jako jsou zatmění Slunce a Měsíce či objevy a pozorování komet (13. listopadu 1577, 1585) byly pravidelně sledovány pozice planet a Měsíce. Pozice cca 1000 hvězd byly tabelovány a zaneseny na Velký globus hvězdné oblohy, který měl průměr téměř 1,5 m. Tycho dřevěný základ přivezl ještě z Augsburgu, a po doplňování na Hvenu globus přivezl do Prahy. Odsud se jako válečná kořist globus dostal do Dánska a byl zničen při požáru Kulaté věže v roce 1728. Od roku 1582 byl veden meteorologický deník se záznamy o počasí.

Byla zde vytvořena empirická teorie pohybu Měsíce dovolující vypočítat s určitou, nepříliš uspokojivou přesností polohy Měsíce na určitou nepříliš vzdálenou dobu do budoucna či zpětně. Byla objevena astronomická refrakce. Ale hlavně bylo prokázáno sledováním pohybu komet, že neexistují žádné křišťálové sféry unášející planety (komety při pohybu napříč by je musely rozbít), ale že planety obíhají volně v prostoru. Spolu s důkazem, že nová hvězda z roku 1572 musela být v supralunární sféře, tato pozorování znamenala vyvrácení Aristotelovy představy o uspořádání světa, používané po téměř dva tisíce let. O prvenství myšlenky Tychonova geo-heliocentrického systému, který se přesunem počátku vztažné soustavy ze Země do Slunce změní v Kopernikův heliocentrický systém, se utkávali s Tychonem Paul Wittich a Nicolaus Raimarus Ursus, Tychonův předchůdce v hodnosti císařského matematika na pražském dvoře Rudolfa II. Spor s Ursem se táhl desetiletí a z obou stran byl živen trpkými výpady.

Brahe se postupně dostával do problémů po smrti Frederika II. v roce 1588, v době, kdy jeho synovi a nástupci bylo teprve 11 let. Hlavní slovo ve státě měla říšská rada složená převážně z druhého politického křídla, než ke kterému patřily rodiny Brahových rodičů a příbuzných. Najednou se nelíbilo, jak Brahe zanedbává ostrov a své poddané, že nenavštěvuje kostely atd. Měl se starat o královskou kryptu v Roskilde, kterou nechal zpustošit. Pochopitelně se přidala i církev. Vše vyvrcholilo až tím, že Brahe byl povolán k soudu, který prohrál. Nakonec byla v březnu 1597 zastavena každoroční královská dotace 500 zlatých, provedeno poslední pozorování, dokončena katalogizace knih a Tycho se přestěhoval do Kodaně. Zde mu nebylo povoleno pozorovat a ani provádět alchymistické pokusy, byl odvolán z hodnosti kanovníka v Roskilde a po výměně trpkých dopisů s Christianem IV. mu bylo naznačeno, že nemusí zůstávat v zemi. Tycho tedy opustil Dánsko a přemístil se k příteli Heinrichu Ranzauovi (1526−1598) na jeho zámek Wandsbek (Wandesburg) u Hamburku. Zde strávil více než rok a sepsal své snad nejvýznamnější dílo „Astronomiae instauratae mechanica“ (Přístroje obnovené astronomie). Jednalo se o popis hvězdáren na Hvenu a také většiny přístrojů, které se tam nacházely. Toto dílo se stalo velice významným z důvodu, že se stavba hvězdárny ani přístroje nedochovaly. V Německu se mu však nelíbilo, proto Heinrich Rantzau napsal do Čech, zda nechtějí pozvat tak dobrého astronoma na panství císaře Rudolfa II. Pozvání do Prahy padlo již mnohem dříve, ale nyní se o hladký průběh zasloužil již zmiňovaný Tadeáš Hájek z Hájku. Díky jeho a dalším intervencím se podařilo přijmout Braha jako císařského matematika s ročním platem 3 000 zlatých (jak se pak ukázalo, zcela iluzorním).

Pamětní deska na Gymnáziu J. Keplera v Praze

Při cestě do Prahy se Brahe zastavil ještě ve Wittenbergu u svého přítele lékaře Jana Jessenia, a to několik měsíců z důvodu moru v Praze. Společně pozorovali 31. ledna 1599 úplné zatmění Slunce. O pět měsíců později Brahe konečně dorazil do Prahy. Přivezl si s sebou pouze pár drobných přístrojů. V Praze se seznámil s Martinem Bacháčkem z Neuměřic, který ho obdaroval spisy z pozorování od Jana Šindela. V Čechách se Tychonovi líbilo, ale nebyl příliš spokojený s prostředím Prahy, nemohl zde pozorovat. Rudolf mu dal vybrat ze tří zámků v blízkosti Prahy i Labe (kvůli lodní dopravě velkých přístrojů). Tycho zvolil Benátky nad Jizerou, vypravil se sem 20. srpna 1599. Zpočátku zde však měl problémy, zámek, kde se usídlil, mu příliš nevyhovoval. Potřeboval přestavět mnoho prostorů, ale přidělený dvorský stavební úředník neměl pro Brahovy potřeby pochopení a ani dost peněz, a proto se nakonec císař rozhodl, že chce mít Tychona co nejblíže, tedy v Praze. V Benátkách navštívili Tychona na pozvání Johannes Kepler a židovský učenec David Gans (1541−1613). Popis rezidence a přístrojů v Benátkách, poněkud nadnesený, pochází právě od něho a je součásti učebnice matematického zeměpisu „Nehmad venaim“ (Milý a příjemný), která však vyšla tiskem až roku 1734 v Jesenici. Gans Tychona podporoval v pozorováních a přeložil pro něho z hebrejštiny tabulky, které Brahe dále využíval.

Přesun do Prahy roku 1600 znamenal, že Tycho musel s budováním velké hvězdárny začít znovu. Benátky i nadále pro něho zůstaly významných místem. Setkal se zde například s Johannem Keplerem, prvně 3. února 1600.

Brahe si Keplera přímo vyžádal, napsal mu celkem 3 dopisy, ve kterých ho vyzývá k návštěvě a vzájemné spolupráci. V posledním dopise se uvádí:

„…je třeba také v těchto nocích pozorovat akronicky postavený Mars a Jupiter i Merkur, který se nám podařilo zřetelně sledovat po západu Slunce během tří právě teď po sobě jdoucích soumraků. Pak dojde i na Jitřenku, která je přes den blízko Slunce… Přijedeš nejen jako host, ale jako milý přítel a vítaný spoluúčastník mých úvah o nebi a můžeš pozorovat všemi přístroji, které mám k dispozici.“

Zbytky domu, kde bydlel Brahe

Tychonův příchod zpět do Prahy však nebyl šťastný, umírá jeho nejbližší přítel Tadeáš Hájek z Hájku. Brahe i nadále pozoruje oblohu. Rudolf II. pro něho koupil od vdovy po vicekancléři Jakubu Kurzovi ze Senftenavy (1553−1594) dům na Pohořelci, jehož zbytky se dochovaly pod dnešním Keplerovým gymnáziem v Parléřově ulici. Po dobu nejnutnějších úprav domu bydlel s rodinou v hostinci U ptáka Noha, kde má pamětní desku z roku 1901.

Brahe měl ve zvyku, že místům, kde v Čechách pozoroval, změřil zeměpisnou šířku, v Benátkách a v Kurzově domu – 50°6´. Pozoroval také z teras letohrádku královny Anny. Při pozorování mu byl nablízku jeho přítel Kepler. Jejich vztah však nevypadal na první pohled příjemně. Brahe se choval velice povýšeně a dával to i Keplerovi dosti najevo. Jejich spolupráce se měla více stmelit v době, kdy si je v září 1601 povolal sám císař, aby sestavili nové tabulky s umístěním planet pro astrologii. Pro oba to byla čest, a tak s přáním souhlasili. Dokončil je a vydal Kepler pod názvem „Tabulae Rudolphinae“ (Tabulky Rudolfínské) v Ulmu, roku 1627. Jak je podle roku vydání vidět, Brahe ani císař se jejich vydání nedočkali.

Dne 13. října 1601 pozval Tychona na večeři Petr Vok z Rožmberka do svého paláce na Hradčanském náměstí (renesanční palác původně Lobkovický; po druhé světové válce zde byla expozice Vojenského muzea a nyní po rekonstrukci zde sídlí Národní galerie). Jak zapsal Kepler na konec posledního Tychonova pozorovacího deníku, Tycho při banketu „upozadil“ potřeby svého těla před etiketou a po návratu domů již nebyl schopen močit. Stále se zhoršující stav s horečkou a deliriem ukončila 24. října 1601 smrt. Tycho zemřel v Kurzově domě na Pohořelci, za přítomnosti rodiny, spolupracovníků a Keplera. Keplerem popsané příznaky nemoci odpovídají následkům stisknutí močové trubice tlakem plného močového měchýře v případě zbytnělé prostaty, Tycho však odmítal tehdy dostupnou léčbu (bolestivé cévkování) a neslevil ani ze svých stravovacích návyků. Kepler zaznamenal i jeho poslední slova „Ne frustra vixisse videar.“ (Nechať se nezdá, že jsem žil nadarmo.) Spekulace o možnosti otravy úmyslné či náhodné byly založeny na nálezu sloučenin rtuti na Tychonových vousech, vyzdvihnutých při otevření hrobu v Týnském chrámu v roce 1901. Analýzy vzorků odebraných při otevření hrobu v listopadu 2010 nebyly ještě zveřejněny.

Podpis Tychona Braha

Pohřební akt 4. listopadu 1601 byl velkolepý, přítomna byla rodina, zástupci od Rudolfa II., bližší přátelé a žáci i ze zahraničí, celkem několik set účastníků. Řeč během pohřbu pronesl jeho věrný přítel Johannes Jessenius. Tuto smutnou událost prožívala celá Praha. Hrobka je na pravé straně oltářního prostoru. Na sloupu vedle hrobky je velký náhrobní kámen ze sliveneckého mramoru s vyobrazením Braha v brnění, nad ním je deska s latinským textem velebícím Tychonovy zásluhy. Hrobku uzavírá v podlaze novodobá žulová deska z roku 1901 s nápisem TYCHO BRAHE.

Socha Braha a Keplera v Praze

A co v Čechách zůstalo z odkazu slavného astronoma? Záhy po Tychonově smrti zabavili přístroje v Kurzově domě Rudolfovi vojáci a přenesli je na Hrad, kde byly pak uloženy ve sbírkách v letohrádku Královny Anny, jak dosvědčili návštěvníci, kteří měli to štěstí sbírky prohlédnout. Teprve potom Rudolf začal jednat s vdovou o tom, za jakou cenu je koupí. Vdova žádala 100 000 zlatých, Rudolf byl ochoten zaplatit 20 000 zlatých (toto nejsou spolehlivě ověřené údaje). Vzhledem k prázdné pokladně však byla rodina postupně odkazována na Rudolfovy dlužníky, například i města. Zápas o nevyplacené služné a cenu přístrojů byl důvodem, proč některé z dětí a jejich potomci zůstávali v Čechách, doloženy jsou čtyři generace. Za třicetileté války se rudolfínské sbírky staly válečnou kořistí a většinou byly odvezeny z Čech.

Praha se dočkala také společného památníku Johanna Keplera a Tychona Brahe. Stojí před Gymnáziem Jana Keplera na Pohořelci v Praze.

Planetární systém Mikuláše Koperníka a Tychona Braha

Na základě jeho působení v Benátkách nad Jizerou bylo na místním zámku otevřeno muzeum. Můžeme tam nalézt několik vzácných expozic. Každé je věnována jedna místnost. Nalezneme zde vzácné vykopávky z tamějšího území – staré kosti či hliněné nádoby nebo připomenutí vojevůdce a samozřejmě zde nesmí chybět expozice připomínající Tychona Braha. Já jsem toto muzeum navštívila a viděla zde mnoho zajímavých věcí. Například se zde nachází kovový model planetárního systému podle Tychona Braha a Mikoláše Koperníka. Systém, který sestrojil Tycho říká, že Země je středem vesmíru, Slunce naší Zemi obíhá a okolo Slunce obíhá 5 zbylých planet (Merkur, Venuše, Mars, Jupiter, Saturn, zbylé dvě planety Uran a Neptun do té doby nebyly objeveny). Koperníkův systém říká, že středem vesmíru je Slunce, okolo, kterého obíhají zbylé již zmíněné planety včetně Země (Země je znázorněna tmavší kuličkou).

Supralibros Tychona Braha

Uprostřed celé místnosti stojí velký dřevěný model sextantu, pomocí něhož si může návštěvník sám změřit úhel mezi Polárkou a hvězdou Nova v souhvězdí Kasiopea. Dále se zde nachází rukopisy, kresby hvězdáren, které měl postavené na ostrově Hven, model kružítka, se kterým pracoval a vlastní supralibros.

Kašna podle planetárního systému Braha

Občané v Benátkách nad Jizerou si působení Tychona Braha natolik vážili, že mu věnovali nejen expozici v muzeu, ale pojmenovali po něm i ulici a vyrobili podle jeho planetárního systému kašnu na Husově náměstí.