• Jan Marci
• Marciho díla

Marci, začal jako mladý studovat na jezuitské škole, odtud pokračoval na pražskou univerzitu roku 1617. Zaměřil se na obor medicíny. Univerzitu dokončil roku 1625 a o rok později začal působit na univerzitě jako profesor medicíny. Stal se osobním lékařem císaře Ferdinanda III. a Leopolda I. Byl velice vzdělaný a nadaný, ovládal několik jazyků. Za své životní zásluhy si vysloužil titul „český Galileo Galilei“ či „pražský Hippokrates“.

Jan Marek Marci

Vzhledem k tomu, že se nikdy nezapsal do řádu jezuitů, dostával se s nimi často do sporu. Mezi jezuity měl však i přátele, kteří se zabývali přírodními vědami, jako on. Marci je uznáván, že některými svými poznatky a experimenty předešel Newtona či Boylea. Velice často Marci své poznatky z medicíny propojoval právě s fyzikou a filozofií. V roce 1639 publikoval další dílo, tentokrát fyzikální „De proportione motus figurarum rectilinearum et circuli quadratura ex motus“ (O úměrnosti pohybu neboli o nárazovém pravidle k bezchybnému určování rychlosti a pomalosti nárazů z jejich pohybu vyvolané geometrickými tíhami). V tomto díle Marci uvádí poznatky například o pohybu těles ve vakuu – všechna tělesa padají se stejným zrychlením bez ohledu na hmotnost tělesa, zákon nezávislosti pohybů, volný pád, srážky pružných a nepružných těles – dosud považováno za největší Marciho přínos v mechanice. Stejnými poznatky se zabýval i Galileo Galilei ve stejné době, je otázkou, zda o svých závěrech věděli. Jak je známo z jednoho dopisu, Marci obdivuje Galilea a přiznává, že Galileiho poznatky již nestihne využít při svých experimentech. Psal se rok 1640.

Z pohledu na astronomii s Galileem již nesouhlasil, nevěřil, že se Země točí a ještě obíhá kolem Slunce. Marci například ještě navrhoval měřit časové úseky pomocí kyvadla. Zaměřil se také na měření zeměpisné délky, o čemž sepsal dílo „De longitudine seu differentia unter duos meridianos una cum moto vero Lunae inveniendo ad tempus datae“ (O délce aneb rozdílu mezi dvěma poledníky) v roce 1650. „Navrhuje sledovat nepravidelnosti v pohybu Měsíce za použití kyvadla a věnuje svou práci španělskému králi. Praktická použitelnost metody je ovšem problematická. Marci si již uvědomoval, že svět nebeských těles není tak dokonalý a nepřístupný.“ Marci působil také v oblasti optiky. Zkoumal lom světla, rozklad světelného paprsku a barevné spektrum duhy. O duze napsal dílo „Thaumantias liber de arcu coelesti deque colorum apparentium natura“ (Kniha o duze) v roce 1648.

Ukázka z díla De proportione…

V roce 1654 byl za své lékařské zásluhy v době morové epidemie povýšen do šlechtického stavu, získal titul „z Kronlandu“. O tři roky později v Praze Marci umírá.