• Jan Ondřejův Šindel

Pocházel z Hradce Králové. Ve dvaceti letech získal bakalářský titul a o čtyři roky později se stal mistrem pražské univerzity. V Praze nadále působil na Malé Straně ve škole Sv. Mikuláše, kde byl od roku 1406 rektorem. V následujících letech působil ve Vídni, kde vyučoval matematiku a astronomii a zároveň studoval lékařství. Roku 1410 se vrátil zpět do Prahy, aby vykonával funkci rektora Karlovy univerzity po Mistru Janu Husovi a profesora astronomie. Vystupoval také pod latinským jménem Johannes de Praga či Ioannes Andreae (Jan z Prahy). Působil i v lékařství, byl osobním lékařem Václava IV. „Roku 1418 se stal svatovítským kanovníkem, nadále ale působil i na univerzitě. Od roku 1441 byl kanovníkem svatovítské kapituly a byl také děkanem kapituly vyšehradské. Roku 1437 byl vysvěcen na jáhna.“

Jako astronom proslul především významnými pozorováními, například výšky Slunce. Je považován za duchovního otce pražského orloje, jelikož projektoval a vypočítal astroláb orloje na základě studie spisů Křišťana z Prachatic. O samotné sestavení orloje se postaral Mikuláš z Kadaně, který byl hodinářem. Spuštění pražského orloje je datováno roku 1410. Podle ostění kalendářního a astronomického ciferníku se rozlišují dvě období vzniku orloje. První, kdy vznikl astronomický ciferník, je období činnosti Parléřovy hutě v Praze, která skončila v roce 1419. Druhé znamená konec 15. století, kdy byl orloj doplněn o kalendářní ciferník a další fasádní zdobení ve stylu Vladislavské gotiky.

Astronomický ciferník Pražského orloje

Šindel napsal dvanáct traktátů, z čehož devět je jich o astronomii a astronomických přístrojích. Tyto přístroje znázorňovaly pohyb planet, jejich zákonitosti, což sloužilo pro snadnější propočty. Jeho nejvýznamnější dílo je „Canones pro eclipsibus Soli et Lune per instrumentum ad hoc factum inveniendis Magistri Iohannis Schindel“ (Pravidla pro výpočet zatmění Slunce a Měsíce podle přístroje, který k tomu vymyslel Jan Šindel). V tomto díle popisuje přístroj sloužící k předpovídání zatmění Slunce a Měsíce. Obrázek tohoto přístroje nalezneme i v díle Johanna Schönera z 16. století, což naznačuje šíření Šindelova rukopisu do tištěné podoby.

Jeho práci oceňoval i Tycho Brahe, který později využíval nejenom jeho hvězdářských tabulek „Tabulae astronomicae“ (Tabulky astronomické), ale také údaje z jeho astronomických pozorování. Brahe prohlásil, že Šindelova měření byla velice přesná na základě důkladně propracovaných přístrojů.

Lékařská profese Šindela zavedla až k českému králi Václavu IV., jehož se stal osobním lékařem, stejně tak i císaře Zikmunda. „V letech 1423–1436/8 působil jako městský lékař v Norimberku a od roku 1432 jako osobní lékař císaře Zikmunda. V roce 1441 se stal děkanem vyšehradské kapituly v Praze.“

Datum jeho úmrtí není přesně známo, odhaduje se na období 1455–1457 v Praze.

Dne 16. února 1982 hvězdárna Kleť objevila planetku, kterou pojmenovala po Šindelovi. Její celé označení je (3847) Sindel. Dráha této planetky ve sluneční soustavě je vidět na obrázku.

Dráha planetky (3847) Sindel