Martin Bacháček z Neuměřic
Narodil se v obci Neuměřice roku 1539. Dodnes je považován za nejvýznamnějšího rodáka této vesnice. Ke dni jeho narození se váže, že se nad stavením objevila velká zář, což nasvědčovalo tomu, že se narodil budoucí významný člověk – světec, vědec. Jeho rodiče vlastnili statek, což jim přinášelo dostatečný příjem. Díky tomu mohl jejich syn Martin studovat. Navštěvoval učení ve Slaném, Klatovech, Táboře a Praze. Univerzitního vzdělání docílil až v pokročilém věku na univerzitách v Lipsku a Altdorfu. V roce 1570 se rozhodl vrátit zpět do vlasti. Zpočátku zde působil jako učitel městských škol, o sedm let později docílil bakalářského titulu. Jeho kariéra se i nadále rozvíjela.
V osmdesátých letech 16. století se stal nejenom profesorem fakulty svobodných umění, ale také děkanem fakulty. O pět let později ho dokonce císař Rudolf II. povýšil na šlechtice. Byl natolik uznávaný, že v letech 1598–1600 a 1603–1612 působil na univerzitě jako rektor. V té době univerzitě podléhalo přes 100 škol. Bacháček měl za úkol kontrolovat učitele v chování, v rozsahu a způsobu výuky. V případě nevyhovujícího jednání měl „právo využívat vězení státní správy.“ Díky němu se školství té doby velice zlepšilo, je považován za předchůdce Jana Ámose Komenského. Snažil se o to, aby na školách učili jen tací, kteří mají vystudovanou vysokou školu, nikoliv lidé, kteří jsou nezkušení a občas i s kriminální minulostí. Kromě školství se také věnoval astronomii. V této oblasti se seznamuje s Tadeášem Hájkem z Hájku a s Janem Keplerem.
V astronomii se nejvíce zabýval pozorováním Slunce. Roku 1607 zaznamenal společně s Keplerem tmavou skvrnu na slunečním disku, kterou považovali za přechod Merkuru přes Slunce. Ze současných výpočtů bylo ale zjištěno, že toho roku k žádnému přechodu Merkuru ani Venuše nedošlo. Ve skutečnosti tedy pozorovali velkou sluneční skvrnu, aniž by tehdy tušili, co to je. Galileo Galilei tento úkaz pozoroval až o tři roky později.
Kromě astronomie se Bacháček také zajímal o historii univerzity. Roku 1591 se mu podařilo vybudovat gymnázium při Karlově koleji, které mělo sloužit jako předvoj Karlovy univerzity. Nikdy nezapomněl na svoji vesnici. Opakovaně a rád se vracel na statek, kde se narodil, a do okolních vesnic, kde prožil své dětství. Stal se v Praze i velkým rádcem a pomocníkem studentů, kteří pocházeli ze stejného kraje jako on. Dne 16. února 1612 zemřel v Praze.
Jako významný člověk našich dějin měl svůj erb. Na modrém pozadí je stříbrný pegas, který má na svém těle 9 zlatých hvězd. „Nad štítem je kolčí helma s točenicí a modrostříbrnými přikrývadly. Klenotem je muž v modrých kalhotách, opásaný zlatým pásem, držící luk připravený ke střelbě.“