• Franz Hallaschka

Hallaschka se narodil v roce 1780 do dělnické rodiny. Již od dětství byl velice nadaný. Studoval na gymnáziu v Kroměříži, Staré vodě či Strážnici.

Franz Ignatz Cassian Hallaschka

Zprvu jeho život ovlivnil vstup do řádu piaristů, což vedlo ke vzdělávání mládeže. Po studiích začal působit jako učitel matematiky a fyziky v Mikulově a Kroměříži. V roce 1804 odjel na studie do Vídně, kde zároveň i učil na Tereziánské akademii. Po třech letech zde získal doktorát z filozofie. Poté se vrátil zpět do naší vlasti a v letech 1808−1814 zastával funkci profesora matematiky a fyziky na filozofickém ústavu v Brně. Jeho vášeň pro astronomii vedla k vybudování první astronomické observatoře v Brně. Byl při své astronomické práci velice pečlivý, znalý v odborné literatuře a zlepšoval výpočetní postupy. Za jeho nejznámější dílo „Elementa Eclipsium Quas Patitur Tellus, Luna Eam Inter Et Solem Versante Ab A. 1816 Usque Ad A. 1860 (Základní poznatky o zatmění Slunce při oběhu Měsíce roku 1816 a roku 1860)“ získal v Dánsku ocenění.

Úvodní strana díla Elementa eclipsium…

Jednalo se o dílo obsahující mapy zatmění Slunce Měsícem. Dílo má dvě části, druhou část zpracoval Josef Morstadt. V letech 1814 se začal věnovat učitelství i v Praze na univerzitě, kde působil 18 let. V posledním roce 1832 se stal rektorem univerzity a zároveň vládním radou, který měl na starosti všechny filozofické, technické a námořní školy u nás. Pod jeho vedení se značně rozšiřovala výuka fyziky do škol, zasloužil se o experimenty ve školách, fyzikální kabinety. Již v roce 1825 vydal učebnici „Handbuch der Naturlehre (Příručka přírodovědy)“, která se používala do nedávna. Během působení v Praze v letech 1817−1832 vytvořil malou hvězdárnu s kvalitními přístroji na piaristickém gymnáziu. Zde uskutečňoval svá astronomická a meteorologická pozorování a měření. Spolupracoval s Klementinskou hvězdárnou, především s Martinem Aloisem Davidem. Vstoupil za své zásluhy roku 1823 do České společnosti nauk, která vydávala odborné články svých členů. Během působení v Praze byl na akademický rok 1833−1834 rektorem univerzity ve Vídni, se kterou stále spolupracoval na odborné úrovni. Ve Vídni se stal i vládním radou „dvorské studijní komise s dohledem především na přírodovědně zaměřené školy. Jeho přičiněním v úřadu získaly jak Brno, tak i Praha nové fyzikální kabinety.“ V roce 1838 se stal prelátem. Svými aktivitami se dostává do kontaktu s předními vědci Evropy, např. Purkyně či Bessel. V Praze 12. července 1847 umírá.

Mapa při zatmění Slunce Měsícem dne 8. července 1842