Mira, Omicron Ceti
Mira byla objevena jako druhá proměnná hvězda a jako první pulsující. Stalo se tak 13. srpna 1596 Davidem Fabriciusem (1564–1617). Před svým objevením byla pozorována Hipparchem (134 př. k.), poté roku 1070 čínskými astronomy a pravděpodobně roku 1592 nebo 1594 korejskými astronomy. V roce 1603 ji katalogizoval Johann Bayer v katalogu Uranometria jako hvězda s magnitudou 4 a také ji pojmenoval jako Omicron Ceti. R. H. Allen roku 1899 ve své publikaci informoval, že Fabricius ji znovu objevil 15. února 1609. Až Jana Fokkens Holwarda (1618–1651) z Friesland ve Finsku v roce 1638 ji opět objevil a poté ji zaznamenal až násleujícího roku, z čehož odvodil 11 měsíční periodickou proměnnost Miry. Johann Hevelius ji pozoroval od roku 1659 do roku 1682 a výsledky publikoval ve své práci Prodomus Astronomie a Historiola Mirae Stellae vydané v roce 1662. Přesněji byla perioda Miry určena Ismailem Bouillaudem z Paříže na 333 dní, což je pouze jednodenní odlišnost od současných měření, což je díky malém projevu nepravidelných proměnností při takovéto periodě.
William Herschel změřil 6. listopadu 1779 její jas(světelnost) na 0,85 mag (vzhelem k Aldebaranu). Podle Allen, S.C. Chandler se se pohybuje jas Miry v maximu mezi 1,7 a 5,0 mag a v minimu mezi 8,0 a 9,5.
Mira je nejjasnější a nejznámější pulsující hvězdou s dlouhou periodou na obloze a podle ní se jmenuje celá kategorie hvězd. Je od Země vzdálena 400 světelných let a je přibližne 700x větší než Slunce.
Mira je také hlavní (dominantní) složkou dvojhvězdy. Jejich úhlová vzdálenost je pouze 0,6 úhlových vteřin a jejich oběžná doba je 400 let, takže od objevení Fabriciusem vzkonali pouze jeden oběh.Jejich lineární vzdálenost je 70 astonomických jednotek, což je asi 70-ti násobek vzdálenosti Země od Slunce. Společník Miry je pravděpodobně bílý trpaslík a interaguje s ní v jejím akrečním disku, který je pravděpodobně jasnější než tento bílý trpaslík. Společník Miry je také proměnnou hvězdou a je označen VZ Ceti. Proměnnost VZ je komplikovanější. 13 roční perioda je měněna rychlými minutovými fluktuacemi a příležitostně ojedinělým rozzářením trvajícím několik minut.