Soustava Siria a Siria B

Sirius A

Hvězda Sirius je nejjasnější hvězdou na noční obloze. Nachází se v souhvězdí Velkého psa, a proto má i jiná jména, jako například Psí hvězda či Canicula. Její vzdálenost od Země činí zhruba 8,6 světelných let, což ji řadí mezi jednu z nejbližších hvězd. Jelikož je Sirius pozorovatelný z každého obydleného místa na Zemi, byl vždy vhodným objektem k pozorování.

Na Siriu A je ale zajímavé to, že má svého průvodce. Je jím malý bílý trpaslík, který dostal název Štěně, nebo též Sirius B.

Sirius B

Historie

Mezi lety 1834 až 1844 byly zaznamenány některé nesrovnalosti v pohybu Siria A. Těchto nesrovnalostí si poprvé všiml astronom F. W. Bessel, který předpokládal, že dráha Siria A musí být ovlivňována nějakou velmi blízkou hvězdou. Po teoretických výpočtech pak jako první předpověděl, že Sirius A má svého souputníka.

F. W. Bessel (1784–1846)
(zdroj obrázku: www.noao.edu)

31. ledna roku 1862 testoval americký astronom Alvan Graham Clark největší čočkový dalekohled té doby. Nejvýhodnějším testovacím objektem se mu jevil právě Sirius. O tři sekundy dříve, než spatřil samotného Siria, zaznamenal ve svém dalekohledu velmi malý 8 200krát slabší objekt. Jako první spatřil předpovídaného Siriova souputníka. Tím bylo oficiálně potvrzeno, že Sirius je dvojhvězdou. Aby byly obě hvězdy rozlišeny, byla jasnější složka pojmenována jako Sirius A a matnější složka jako Sirius B. Dalším důležitým datem astronomické historie byl rok 1915. Tohoto roku byl totiž na observatoři na Mount Wilson nedaleko Pasadeny v USA potvrzen Sirius B jako hvězda typu bílý trpaslík, první hvězda tohoto typu, která byla oficiálně potvrzena.

Na stejné observatoři byl roku 1925 učiněn další významný objev. U jeho zrodu stál americký astronom Walter Sydney Adams, který změřením a vypočítáním gravitačního rudého posuvu dodal astronomické veřejnosti poslední indicii k tomu, aby se bílí trpaslíci stali plně přijatelnými pro každého. Do té doby totiž někteří vědci považovali bílé trpaslíky za teoretický paradox v přírodě se nevyskytující. Sir Arthur Eddington ve své knize Stavba nitra hvězd z roku 1926 píše:

Na první fotografii Siria B muselo lidstvo čekat až do roku 1970. Tehdy ho zaznamenal na fotografický papír Irving W. Lendenblad.

Charakteristiky Siria B

Jak již bylo zmíněno, Sirius A (hvězda hlavní posloupnosti) a Sirius B (bílý trpaslík) tvoří široký binární systém, jejichž vzájemná vzdálenost se pohybuje kolem 19,8 AU, přičemž „Štěně“ oběhne kolem hlavní složky dvojhvězdy jednou za 50 let.

Zdánlivá oběžná dráha Siria A a B
(zdroj obrázku: chandra.harvard.edu)

Sirius B má 8 200krát menší zářivý výkon než Sirius A (L_Sirius B = 0,000 122 L_Sirius A) a 360krát menší než Slunce (L_Sirius B = 0,002 8 L_Slunce). Našemu Slunci se může ale rovnat svojí hmotností (M_Sirius B = 1,05 M_Slunce). Přitom vlastní průměr dosahuje pouhých 0,008 6 R_Slunce. (Ve srovnání se Zemí je to 0,92 R_Z, což je přibližně 11 720 km).

Animace oběhu složky B kolem složky A v čase (vpravo dole)
(zdroj obrázku: navod.hvezdarna.cz)

Štěně se pravděpodobně vyvinulo z hvězdy typu B s počáteční hmotností 5 M_Slunce před zhruba 125 milióny let. Dokonce je velmi pravděpodobné, že Sirius B býval jasnější než Regulus A, taktéž hvězda typu B.

V současnosti je Štěně ve fázi velmi horkého bílého trpaslíka typu DB s uhlíkovým jádrem (~10⁸ K) a heliovou atmosférou (25 200 K). I přes velmi vysokou teplotu panující v jeho středu však termonukleární reakce již vyhasly, a tak Sirius B bude chladnout až do doby, kdy se promění v černého trpaslíka tvořeného převážně z diamantu.

Gravitační zrychlení na povrchu je pro člověka nepředstavitelné. Je 3·10⁸krát větší než na Zemi (log g = 8,57), to znamená, že člověk, který na Zemi váží 70 kg, by na povrchu Siria B vážil 2,1·10¹⁰ kg (váženo na pružinových vahách).

Katalogová čísla Siria B jsou Gl 244B a ADS 5424B.