• Mlhoviny
• Historie
• Jasné mlhoviny
• Emisní mlhoviny
• Oblasti HII
• Planetární mlhoviny
• Zbytky supernovy
• Reflexní mlhoviny
• Temné mlhoviny
• Pozorování
• Objekty
• Odkazy

Temné mlhoviny jsou mezihvězdné mračna plynu a prachu, které pohlcují světlo z blízkých zdrojů, někdy také označované jako absorpční mlhoviny. Světelné záření je reemitováno jako infračervené záření nebo rozptýlené činí mlhovinu zdánlivě temnou. Na vyšších galaktických šířkách, dále od galaktického disku, temné mlhoviny vypadají pouze jako zvláštní na hvězdy chudé oblasti, ale v blízkosti galaktického disku je vidět jejich síla v kontrastu s jasem hvězdného pole v okolí. Velmi temné mlhoviny můžeme vidět jako siluetu proti galaxii či emisní mlhovině. Pěkným příkladem mohou být temné mlhoviny Cygnus Rift na severní obloze a Coalsack na jižní. Malá, ale překvapivě výrazná temná mlhovina je Koňská hlava v Orionu. Temné mlhoviny se převážně skládají z molekulárního vodíku H 2 a zřejmě jsou oblastmi, kde vznikají hvězdy.

Mlhovina Coalsack

Mlhovina Koňská hlava

Temné mlhoviny jsou velmi chladné a jejich teplota se pohybuje v mezích 5–20 K.

Můžeme je rozdělit do čtyř skupin:

• Malé globule
• Velké globule
• Vlastní temné mlhoviny
• Velká temná mračna

Mlhovina Černý mrak

Detail mlhoviny Koňská hlava

Globule v IC 2944

Skutečná podstata temných mlhovin byla prvně rozpoznána E. E. Barnardem, který je fotografoval a katalogizoval. Výsledek byl publikován v roce 1927 v A Photographic Atlas of Selected Regions in the Milky Way. Více obsažný je katalog temných mlhovin od Beverly Lynds z roku 1962.

Temná oblast prachu a plynu BHR 71 (Bokova globule). Můžeme ji pozorovat na jižní obloze. Je ve vzdálenosti asi 600 světelných let a má velikost přibližně 1 světelný rok. Zdroj: J. Alves (ESO), E. Tolstoy (Groningen), R. Fosbury (ST-ECF) & R. Hook (ST-ECF), VLT

Animace temné mlhoviny Barnard 68.