• Messierův katalog
• NGC a Messier

Plejády mají několik dalších jmen. V Japonsku jsou známy jako Subaru. Toto jméno bylo později převzato druhou největší japonskou automobilkou. Ve znaku automobilů Subaru pak můžeme najít hvězdy ve stejném rozložení jako jsou hlavní hvězdy Plejád. V Persii Plejádám říkají Soraya. I zde bylo toto jméno později převzato. Tentokrát však pro pojmenování íránské císařovny. Staroevropská (anglická a německá) jména používaná v souvislosti s Plejádami naznačují, že tato hvězdokupa byla dříve přirovnávána ke slepici a jejím kuřátkům. Můžeme se proto i dnes setkat s nepříliš používaným označením „Kuřátka“. Dávní řečtí astronomové Eudoxus z Knidu (403 až 350 př. n. l.) a Aratos z Phainomena (†270 př. n. l.) tuto hvězdokupu uváděli jako souhvězdí.

Prostřednictvím moderních pozorovacích metod byl počet hvězd v této hvězdokupě stanoven na přibližných 500. Převážně se jedná o málo jasné hvězdy rozprostírající se v oblasti dvou úhlových stupňů. Při vzdálenosti 116 pc tato oblast odpovídá 4 pc. Ve srovnání s jinými otevřenými hvězdokupami je proto hustota hvězd v Plejádách považována za velmi nízkou. Celá hvězdokupa v současnosti prochází nezávisle vzniklou prachovou mlhovinou. Jednotlivé hvězdy ozařují její části a tím dochází ke vzniku modrých reflexní mlhovin v okolí hvězd. V Plejádách byly také nalezeny slabé, nízkohmotné hvězdy zvané hnědí trpaslíci.

V následující tabulce je výčet nejjasnějších členů M45.

 Číslo  Jméno      RA(2000.0)  Dec(2000.0)  mag   Spektrum  
    16  Celaeno    03:44:48.22 +24:17:22.1  5.44  B7 IV     
    17  Electra    03:44:52.54 +24:06:48.0  3.70  B6e III   
    18  HD 23324   03:45:09.74 +24:50:21.3  5.65  B8 V      
    19  Taygeta    03:45:12.49 +24:28:02.2  4.29  B6 V      
    20  Maia       03:45:49.61 +24:22:03.9  3.86  B7 III    
    21  Asterope 1 03:45:54.48 +24:33:16.2  5.64  B8e V    
    22  Asterope 2 03:46:02.90 +24:31:40.4  6.41  B9/A0 Vn  
    23  Merope     03:46:19.57 +23:56:54.1  4.17  B6 IV     
    24  HD 23629   03:47:21.04 +24:06:58.6  6.28  A0 V  
Eta 25  Alcyone    03:47:29.08 +24:06:18.5  2.86  B7e III   
        HD 23753   03:48:20.82 +23:25:16.5  5.44  B8 V      
    26  HD 23822   03:48:56.94 +23:51:25.7  6.48  F0       
    27  Atlas      03:49:09.74 +24:03:12.3  3.62  B8 III    
 BU 28  Pleione    03:49:11.22 +24:08:12.2  5.09v B8e p
        HD 23923   03:49:43.53 +23:42:42.7  6.17  B8 V 
        HD 23950   03:49:55.07 +22:14:38.9  6.07  B8 III    

Na druhém snímku jsou Plejády zachyceny v rentgenovém oboru ve falešných barvách. Tento snímek byl vytvořen z pozorování družice ROSAT, mapováním různých rentgenových energetických pásem do viditelných barev – nejnižší energie jsou v červené barvě, střední jsou v zelené a nejvyšší energie jsou modré. Zelené čtverečky na snímku vyznačují polohy sedmi nejjasnějších vizuálních hvězd. Hvězdy v Plejádách pozorované v rentgenovém oboru se jeví extrémně horké, s řídkými vnějšími atmosférami nazývanými koronami.

Na posledním snímku je zachycena kometa Machholz v době, kdy 7. ledna 2005 v popředí Plejád rozvinula svůj dlouhý iontový ohon. Barvy v iontovém ohonu komety a zelenavé komě, vytvářené fluorescencí molekul plynu ve slunečním světle, se mísí s modrým, prachem odráženým světlem hvězd v Plejádách. Zatímco průměr viditelné komy je asi 500 000 kilometrů, jádro komety, které se skrývá uvnitř, dosahuje velikosti pravděpodobně jen několika kilometrů.

V roce 1890 americký astronom E. E. Barnard objevil výjimečně jasný mlhovinový útvar přiléhající k hvězdě Merope. Tato mlhovina je dnes katalogizována jako IC 349 a je také známa jako „Barnardova Merope mlhovina“. Mlhovina IC 349 je zachycena na pravém horním snímku. Ten byl pořízen 19. září 1999 prostřednictvím Hubblova kosmického teleskopu. K tomuto snímku je nutno dodat, že hvězdicově orientované paprsky v pravém rohu fotografie (jakoby vycházející z hvězdy Merope) jsou optickým jevem způsobeným dalekohledem. Avšak pozoruhodně paralelní chomáčovité efekty směřující z dolní levé k horní pravé straně jsou skutečné jevy odhalené až na tomto snímku.