Malá tělesa > Trpasličí planety > Pluto Trpasličí planeta, plutoid

Pluto
Trpasličí planeta, plutoid

Ilustrace

18. února 1930 toto těleso objevil Clyde Tombaugh. V této době se věřilo, že Pluto je větší než Země (nyní však již víme, že je ještě menší než náš Měsíc). O jeho jménu se dlouho diskutovalo, ale nakonec „zvítězil“ název Pluto. Možná proto, že první dvě písmena tvoří iniciály Percivala Lowella. Stejně tak dva nově objevené měsíce (Nix a Hydra) tvoří iniciály sondy mířící k Plutu (New Horizons).

Dráha Pluta kolem Slunce se vyznačuje velkou excentricitou, zpravidla je Pluto nejvzdálenější planetou od Slunce. Při oběžné době 249 let se na 20 let dostává do menší vzdálenosti od Slunce než Neptun. Naposledy to bylo v letech 1979-1999.

Další zvláštností Pluta je sklon oběžné dráhy. Je o 17 stupňů odkloněna od roviny ekliptiky. Pozorování ukázala, že rotační osa má sklon asi 120 stupňů. Dle poznatků uváděných pozemními observatořemi je povrch Pluta pokryt zmrzlým metanem a dalšími molekulami, jako jsou H2O, N2, CH4, CO. Jak se Pluto vzdaluje od Slunce, jeho téměř neznatelná atmosféra zamrzá a zmrzlé částice dopadají na povrch.

V roce 2001 plánovala NASA expedici s názvem Pluto-Kuiper Express (dříve Pluto-Express), která měla v roce 2007 dorazit k soustavě Pluto-Charón a do Kuiperova pásu. K vyslání sondy Pluto Express bohužel nedošlo, ale v lednu 2006 byla na tuto cestu vyslána sonda New Horizons, která by měla kolem Pluta proletět v roce 2015. Situaci popohnala skutečnost, že atmosféru Pluta bude možné studovat jen několik následujících let. Pluto se na své eliptické dráze od Slunce vzdaluje, a jeho slabá atmosféra za pár let zamrzne úplně.

Do 24. srpna 2006 bylo Pluto devátou planetou sluneční soustavy. Od tohoto data se přesunulo do skupiny trpasličích planet.

Ilustrace
Zdroj: http://sortingoutscience.net/2007/06/06/poor_pluto/

Pluto je studenější, než se předpokládalo

Sluneční záření, odražené od povrchu Pluta, bylo registrováno takovými dalekohledy, jako je Keckův dalekohled na Havajských ostrovech či Hubblův kosmický dalekohled (HST) na oběžné dráze kolem Země. Z pozorování vyplývá, že povrch Pluta je chladnější, než se předpokládalo. Avšak žádný dalekohled není schopen přímo měřit tepelnou emisi tak, aby rozlišil obě tělesa - Pluto a jeho největší měsíc Charón. Obě tělesa se od sebe nevzdalují na vzdálenost větší než 0,9 obloukové vteřiny, což představuje úhel, pod kterým je vidět například tužka ze vzdálenosti 50 km.

První přímá měření obou těles jednotlivě se poprvé podařila astronomům z Harvard-Smithsonian Center, kteří použili radioteleskop SMA (Submillimeter Array) na Mauna Kea, Havajské ostrovy. Ten se skládá z 8 antén o průměru 6 m, pracujících na frekvenci 180 až 900 GHz. Byla provedena měření tepelného toku obou těles samostatně, přičemž bylo zjištěno, že Pluto je opravdu studenější, než se čekalo, a studenější než Charón.

Pluto je fungující příklad toho, co můžeme označit jako anti-skleníkový efekt.

Stránka byla naposledy editována 21. ledna 2010 v 11:31.
Stránka byla od 15. 1. 2010 zobrazena 39668krát.

Vytištěno ze stránky projektu Planety (astronomia.zcu.cz/planety/trpaslici/1872-pluto-trpaslici-planeta-plutoid)
Nahrávám...