Magnetické pole a jádro
Magnetické pole Venuše je mnohem slabší než magnetické pole Země. Magnetické pole je vyvoláno vzájemném působením mezi ionosférou a slunečním větrem. Zde se vyskytují ionty vodíku a kyslíku. Tím zde dochází k disociaci (rozštěpení) molekul z neutrálního ultrafialového záření. Sluneční vítr dodává energii iontům a tím mají dostatečnou rychlost k opuštění gravitačního pole Venuše. Naopak těžší molekuly oxidu uhličitého zůstávají v atmosféře. V prvních miliardách let po vzniku planety docházelo ke ztrátě vody z planety pomocí slunečního větru. Toto narušování zvyšuje poměr hmotnosti deuteria. Deuterium se vyskytuje v menším množství v dolních vrstvách atmosféry než v horních vrstvách. Přibližných poměr mezi těmito vrstvami je 150 krát. Magnetosféra poskytuje zanedbatelnou ochranu proti kosmickému záření. Tímto zářením dochází k výbojům blesků.
Předpoklad magnetického pole u Venuše vzhledem podobnosti k Zemi byl, že magnetické pole bude vycházet z vnitra. Venuše. Aby magnetické pole vycházelo z vnitra, muselo by jádro vykazovat tři důležité věci: vedení kapaliny, rotaci a konvekci. U jádra Venuše není k dispozici konvekce. Jádro není totiž elektricky vodivé. U Země konvekce probíhá v kapalných vnějších vrstvách jádra, jelikož spodnější vrstvy jádra jsou teplejší. Desková tektonika u Venuše uzavřela kůru a tím došlo ke snížení tepelného toku z jádra. Tepelná energie z jádra je využívaná k ohřevu povrchu.