• Základy astrofoto
• Zaostření
• Střádání světla
• Pointace

Fotoaparáty dokáží něco, co lidský zrak nedokáže, a to akumulovat světlo po delší dobu a zachytit tak i slabé objekty. Zřejmě proto jsou fotografie nebeských objektů tak líbivé, protože je na nich většinou zachyceno něco, co pouhým zrakem nedokážeme nikdy zaznamenat. Lidské oko dokáže exponovat pouze několik setin sekundy (O trénovaných pozorovatelích deep-sky objektů se někdy tvrdí, že dokáží zklidnit svůj zrak natolik, že jejich oči několikrát prodlouží tento expoziční čas.), což je v porovnání s fotoaparáty, umožňující i mnohaminutové, či hodinové expozice, omezené hlavně jasem oblohy. Ohromná výhoda astrofotografie je také možnost pořizování barevných fotografií. Lidský zrak vnímá pomocí dvou druhů fotocitlivých buněk, tyčinek zachycujících jen odstíny a čípků reagujících na barvy. Čípky ovšem nejsou tak citlivé jako tyčinky, a tak je jejich funkce omezena tmavostí scény. Při velmi nízkých hladinách osvětlení je lidský zrak jen černobílý a to je právě případ většiny vesmírných objektů, které prostě nejsou natolik jasné, aby byly viditelné barevně.