• Základní charakteristiky
• Hvězdná velikost
• Vzdálenost
• Spektrální třída
• Efektivní teplota
• Zářivý výkon
• Poloměr
• Hmotnost
• Chemické složení
•  Centrální teplota
• Centrální tlak
• Animace
• Lagrangeovy body
• Hillovy plochy
• Odkazy

Jedná se o průměrné složení látky ve hvězdě. Vyjadřuje se relativním zastoupením jednotlivých prvků. Nejhojnějším prvkem je vodík (téměř 80 % všech atomů), následuje helium (téměř 20 %). Všechny ostatní prvky dohromady představují jen asi 2 % všech atomů ve vesmíru.

Chemické složení není konstantní, ale s časem se mění. Nejlépe je prostudováno u Slunce, protože s ním máme přímý kontakt díky slunečního větru, což je expandující svrchní části sluneční atmosféry. Nicméně jeho chemické složení se neurčuje ze slunečního větru, ten vzniká až v koróně. Spíše se používá spektroskopická metoda se započtením vývojových efektů pomocí modelů. Poměrné zastoupení určitých chemických prvků v kosmických objektech, nazývané též abundance, se v astrofyzice nejčastěji vyjadřuje v logaritmech počtu atomů vztažených vůči takovému množství látky, v němž je obsaženo právě 10¹² atomů vodíku (zastoupení počtu), případně 10¹² kg vodíku (hmotnostní zastoupení).

V následující tabulce je uvedeno standardní chemické složení povrchových vrstev Slunce, které můžeme ze Země bezprostředně analyzovat. Z údajů vyplývá, že na 1 000 atomů vodíku v povrchových vrstvách Slunce připadá 85 atomů helia a 1,2 atomu lehčích prvků, tj. kyslíku, uhlíku, dusíku nebo neonu, a 0,14 atomu těžších prvků. 1 000 kg sluneční látky je tvořeno 733 kg vodíku, 249 kg helia a 17 kg jiných prvků: 8 kg kyslíku, 3 kg uhlíku, 1,6 kg železa, 1,2 kg neonu, 0,9 kg dusíku, 0,7 kg křemíku, 0,5 kg síry a dalšími prvky. Střední atomová hmotnost sluneční směsi je 1,36 u, střední atomová hmotnost zcela ionizovaného materiálu je 0,60 u.

Vnitřní chemické složení slunečního materiálu se od složení materiálu na povrchu poněkud liší. Směrem do centra (jak to dokládají i helioseismometrická měření) roste abundance helia. To je zcela ve shodě s naší představou, že právě v centrálních částech naší hvězdy se vodík postupně termonukleárně spaluje na helium.