Katalogy > Názvosloví > Lyra

Lyra, řecký strunný hudební nástroj drnkací. Skládala se z ozvučné skříňky, kterou původně tvořil želví krunýř potažený koží, později vyráběna ze dřeva s inskrustací ze slonové kosti, po stranách se tyčily zvířecí rohy, nahoře se rozvírající a spojené příčkou; ta byla struníkem, od něhož dolů byly napjaty struny. Bylo jich 7 až 9 (později u Římanů i více) a rozeznívaly se konečky prstů nebo trsátkem (pléktron). Za vynálezce lyry byl v řeckém bájesloví považován Hermés, který ji směnil s bratrem Apollónem za stádo krav. Ve zpívané lyrické poezii byla doprovodným nástrojem, později ustoupila kithaře. Pro jednodušší vybavení se stala domácím hudebním nástrojem a sloužila skoro výlučně k hudební výuce. Později až do nové doby jejím jménem označovány různé nástroje, které se starověkou lyrou neměly nic společného. V kulturních dějinách se stala symbolem hudby a umění vůbec: zdobí koncertní sály, divadla i jiná kulturní zařízení a též i desky hudebnin.

Hermova lyra měla podle Plejád sedm strun. Apollón ji dal Orfeovi, který ji upravil na devítistrunnou, prý podle počtu Mús. Orfeus hrál tak nádherně, že utišil i dravou zvěř a pohnul skálami. Svým uměním obměkčil dokonce i samotného vládce podsvětí Háda. Nedokázal však zažehnat zpěvem hvěv opilých bakchantek, které ho rozsápaly jen proto, že se po smrti své ženy Eurydiké stranil každé společnosti. Jeho kouzelnou lyru bakchantky pohodily do řeky, ale Músy si na Diovi vyprosily, aby byla na věčné časy přenesena na oblohu.