Éridanos
Éridanos. Nejkrásnější příběh, ve kterém
se vypráví o Éridanu, je o Faethontovi, synovi
Hélia a Klymené. Chlapec
jakožto mladý bůh Slunce jednou ráno vsedl do otcova vozu a jel příliš vysoko na nebe, až se zřítil
do hlubin. V jeho rychlém pádu měl prsty sám Zeus, který vrhl po
příliš odvážném vozataji bleskem. Zasáhl ho však, teprve když už se
Faethón zřítil do řeky Éridanu (poznáváme tak časně vycházející a
brzy opět mizící Jitřenku a Večernici). Vypukl veliký požár, který mohla uhasit jen potopa. Dcery
Slunce oplakávaly u řeky bratra, z jejich slz vznikl jantar a ony samy se proměnily v topoly.
Nakonec podle Arata byli všichni vyzdviženi na oblohu jako souhvězdí.
Podle jiné báje byla Éridanos posvátná antická řeka, u jejíhož pramene musel Héraklés při plnění svých dvanácti prací najít Hesperidky, anebo snad Moiry. U Aischyla najdeme Éridanos jakožto řeku Pád, po níž se plavili Argonauti, aby se dostali do Ókeanu.
Vytištěno ze stránky projektu Hvězdy (astronomia.zcu.cz/hvezdy/nazvoslovi/379-eridanos)
Nahrávám...