Princip rentgenové emise

V typickém binárním systému, který je zdrojem rentgenového záření, kolem sebe obíhají dvě složky – neutronová hvězda a „umírající“ hvězda ve fázi rudého obra. Gravitačním působením neutronové hvězdy dochází k tomu, že hmota z rudého obra začne plynout směrem k  neutronové hvězdě a vytvoří se akreční disk.

Protože gravitační pole kolem velmi kompaktní a malé neutronové hvězdy je velmi silné, hmota padající do akrečního disku je urychlována na velmi vysoké rychlosti. To vede k jejímu zahřívání. Takto zahřátá hmota pak krouží ve směru magnetických indukčních čar magnetického pole neutronové hvězdy a k povrchu zamíří až u magnetických pólů (hmota akrečního disku kopíruje tvar magnetických indukčních čar magnetického pole). Pohybující se magnetické pole vyvolává pole elektrické. V našem případě magnetické pole o velké magnetické indukci vyvolává elektrické pole s velkou elektrickou intenzitou.

Toto elektrické pole pak způsobuje vytváření párů elektron–pozitron. Elektricky nabité částice, kterými elektron i pozitron jsou, urychluje magnetické pole neutronové hvězdy. Podle Maxwellových rovnic musí pohybující se náboj (elektron) emitovat fotony. V případě elektronů v magnetickém poli o velké magnetické indukci se jedná o záření rentgenové.

Vela pulsar s označením PSR 0833-45. Na obrázku jsou dva výrazné obloukovité tvary, o nichž se předpokládá, že to jsou hrany disku obklopujícího samotný pulsar. Zelená šipka ukazuje směr pohybu pulsaru a také i směr vysílaného záření.
(zdroj obrázku: chandra.harvard.edu)

PSR 0540-69 ve Velkém Magellanově mračně, který je vzdálen 160 000 světelných let od Země. Tento pulsar je jedním ze dvou nejvzdálenějších nám známých pulsarů
(zdroj obrázku: www.nasa.gov)