Magnetar je neutronová hvězda
Během 80. let 20. století bylo uvažováno několik teorií týkajících se záhadného gama záblesku a jeho původce. Pro ilustraci uvedu několik příkladů:
- srážka planetky s neutronovou hvězdou
- fázový přechod jádra neutronové hvězdy, kdy jádro nějakým způsobem změní svůj stav během ochlazování a uvolní tím energii (stejně jako voda, která uvolní energii při svém zamrzání)
- srážka hypotetického kvarkového tělesa s kvarkovou hvězdou
Nicméně při důkladnějších propočtech všechny zmíněné teorie selhaly a nedokázaly vždy zcela vysvětlit všechny naměřené a zaznamenané jevy při záblesku z roku 1979. Až v roce 1992 vypracovali Robert Duncan a Christopher Thompson teorii, která by mohla vysvětlit SGR pomocí magnetaru – atypické neutronové hvězdy. Nutno podotknout, že teorie magnetarů se původně nesnažila vysvětlit SGR, ale magnetická pole pulsarů.
Vznik magnetaru
Neutronové hvězdy vznikají z masivních hvězd, jejichž hmotnost dosahuje 8 až 20 hmotností Slunce. První závěrečnou fází v životě takové hvězdy je fáze rudého veleobra, který začíná odhazovat svoji obálku do okolního prostoru.
![1. fáze vzniku magnetaru 04_1.jpg](/obr/hvezdy/neutron/vznik/04_1.jpg)
Masivní hvězda končí svůj život výbuchem supernovy typu II, kdy se hvězdné jádro vlastní gravitací zhroutí na objekt s hustotou shodnou s hustotou atomového jádra (1017 kg).
![2. fáze vzniku magnetaru 04_2.jpg](/obr/hvezdy/neutron/vznik/04_2.jpg)
První fáze jsou charakteristické pro vznik neutronové hvězdy. V dálších fázích se vývoj již liší:
Magnetar | Pulsar | |||||||
Pokud nově zrozená NH rotuje dostatečně rychle, generuje silné magnetické pole. Siločáry pole se navzájem překrucují. Stáří magnetaru: 0–10 s. |
![]() |
![]() |
Nově zrozená NH nerotuje dostatečně rychle a negeneruje tak magnetické pole o kritické hodnotě indukce (nejedná se o magnetar, ale o „obyčejný“ pulsar. Stáří pulsaru: 0–10 s. |
|||||
Magnetar se stabilizoval. Má hladký a pravidelný povrch. Siločáry jsou uvnitř magnetaru stále překroucené, vně jsou však již srovnané. V takovém stavu může dojít i k slabému radiovému vysílání. Stáří magnetaru: 0–104 let. |
![]() |
![]() |
Pulsar je obecně mnohem chladnější než magnetar stejného stáří. Pulsar emituje radiový paprsek, který pak za konkrétních okolností můžeme pozorovat. Stáří pulsaru: 0–109 let. |
|||||
Starý magnetar již vychladl a většina jeho magnetické energie je vyzářena. V takovém stavu již emituje pouze malé množství energie. Stáří magnetaru: nad 104 let. |
![]() |
![]() |
Pulsar vychladl a již nevyzařuje. Stáří pulsaru: nad 109 let. |
|||||
Obrázky použity se svolením Dona Dixiona |
![Takto by mohl vypadat magnetar se silným magnetickým polem 04_xrf.jpg](/obr/hvezdy/neutron/04_xrf.jpg)
(zdroj obrázku: chandra.harvard.edu)