Magnetar je neutronová hvězda

Během 80. let 20. století bylo uvažováno několik teorií týkajících se záhadného gama záblesku a jeho původce. Pro ilustraci uvedu několik příkladů:

1. srážka planetky s neutronovou hvězdou
2. fázový přechod jádra neutronové hvězdy, kdy jádro nějakým způsobem změní svůj stav během ochlazování a uvolní tím energii (stejně jako voda, která uvolní energii při svém zamrzání)
3. srážka hypotetického kvarkového tělesa s kvarkovou hvězdou

Nicméně při důkladnějších propočtech všechny zmíněné teorie selhaly a nedokázaly vždy zcela vysvětlit všechny naměřené a zaznamenané jevy při záblesku z roku 1979. Až v roce 1992 vypracovali Robert Duncan a Christopher Thompson teorii, která by mohla vysvětlit SGR pomocí magnetaru – atypické neutronové hvězdy. Nutno podotknout, že teorie magnetarů se původně nesnažila vysvětlit SGR, ale magnetická pole pulsarů.

Vznik magnetaru

Neutronové hvězdy vznikají z masivních hvězd, jejichž hmotnost dosahuje 8 až 20 hmotností Slunce. První závěrečnou fází v životě takové hvězdy je fáze rudého veleobra, který začíná odhazovat svoji obálku do okolního prostoru.

1. fáze vzniku magnetaru

Masivní hvězda končí svůj život výbuchem supernovy typu II, kdy se hvězdné jádro vlastní gravitací zhroutí na objekt s hustotou shodnou s hustotou atomového jádra (10¹⁷ kg).

2. fáze vzniku magnetaru

První fáze jsou charakteristické pro vznik neutronové hvězdy. V dálších fázích se vývoj již liší:

	Magnetar		Pulsar
Pokud nově zrozená NH rotuje dostatečně rychle, generuje silné magnetické pole. Siločáry pole se navzájem překrucují. Stáří magnetaru: 0–10 s.				Nově zrozená NH nerotuje dostatečně rychle a negeneruje tak magnetické pole o kritické hodnotě indukce (nejedná se o magnetar, ale o „obyčejný“ pulsar. Stáří pulsaru: 0–10 s.
Magnetar se stabilizoval. Má hladký a pravidelný povrch. Siločáry jsou uvnitř magnetaru stále překroucené, vně jsou však již srovnané. V takovém stavu může dojít i k slabému radiovému vysílání. Stáří magnetaru: 0–104 let.				Pulsar je obecně mnohem chladnější než magnetar stejného stáří. Pulsar emituje radiový paprsek, který pak za konkrétních okolností můžeme pozorovat. Stáří pulsaru: 0–109 let.
Starý magnetar již vychladl a většina jeho magnetické energie je vyzářena. V takovém stavu již emituje pouze malé množství energie. Stáří magnetaru: nad 104 let.				Pulsar vychladl a již nevyzařuje. Stáří pulsaru: nad 109 let.
Obrázky použity se svolením Dona Dixiona

 

Takto by mohl vypadat magnetar se silným magnetickým polem
(zdroj obrázku: chandra.harvard.edu)