- ZŠ - základní škola(vhodné pro žáky základních škol)
- SŠ - střední škola(vhodné pro studenty středních škol)
- VŠ - vysoká škola(rozšířené informace pro studenty vysokých škol)
- bez omezení
Tato funkce je na stránkách Astronomia nová a texty zatím nejsou označené obtížností...
- Otázky nejsou bohužel zadané...zkuste jiný projekt.
Tato funkce je na stránkách Astronomia nová, testové otázky jsou přidávány postupně...
Základna Tranquility
„Rád bych využil této příležitosti a požádal každého, kdo poslouchá, ať je to kdokoliv, aby se na okamžik zastavil a rozjímal o událostech posledních dní.“ B. Aldrin
Po přistání na Měsíci a kontrole lunárního modulu byl naplánován spánek pro astronauty. Nicméně už během letu požádali astronauti, aby mohli vyjít na Měsíc okamžitě. Tento požadavek byl po konzultaci s lékařem schválen. Po krátkém odpočinku a konzumaci potravin astronauti pozvolna odhermetizovali kabinu a vypustili atmosféru z lodi.
T + 109.07:35 hodin: Armstrong a Aldrin oblečeni do skafandrů opatřenými „batohy“ poprvé otevřeli dvířka vstupního průlezu a započali sestup na povrch Měsíce. Výstup z LM ve skafandru nebyla jednoduchá záležitost a to i přes to, že skafandr s pozemskou hmotností 86 kg měl nyní hmotnost pouhých 14 kg.
První vystoupil z lodi Armstrong, který během sestupu otevřel schránku MESA umístěnou na boku modulu. Zde byla uložena kamera, vlajka, lopatky a kontejnery na vzorky půdy. Před sestupem na povrch Měsíce nainstaloval kameru tak, aby snímala jeho první kroky na Měsíci a přenášela je více jak jedné miliardě lidí na Zemi.
T + 109.24:20 hodin: Povrchu Měsíce se poprvé dotkla lidská noha. Neil Armstrong vstoupil na cizí kosmické těleso.
„Jsem u dolního konce žebříku. Paty vzpěr modulu nejsou zabořeny víc než na jeden nebo dva palce. Je to skoro jako prach. Půda je velmi jemná. Teď sestoupím z lunárního modulu. Je to malý krůček pro člověka, obrovský skok pro lidstvo. Ano, povrch je jemný a prachový. Snadno se dá špičkou rozhrnout.“ N. Armstrong
V tuto chvíli se rozezněly tisíce kostelních zvonů po celé planetě. I přes hlubokou noc seděla západní Evropa u televizních obrazovek. Sovětský svaz a Čína tuto událost zaznamenávaly pouze sporadicky a braly ji jako pomíjivou událost.
„Povrch je velmi jemný a prašný. Snadno mi víří pod nohama. Ulpívá v jemných vrstvách jako práškové dřevěné uhlí na podrážkách a na povrchu mých přezůvek. Bořím se jenom zlomek centimetru.“ N. Armstrong
Po výstupu Armstronga z lunárního modulu následovalo přemisťování fotoaparátů a televizní kamery na povrch Měsíce pomocí speciální lanovky označované LEC (Lunar Equipment Conveyor).
Po devatenácti minutách sestoupil na povrch Měsíce Buzz Aldrin. V prvopočátku zkoušeli oba astronauti způsoby chůze, které nacvičovali při simulacích na Zemi. Následoval návrat k lunárnímu modulu, kde byla na přistávací noze umístěna plaketa, která zůstala na povrchu Měsíce. Ta vyobrazovala planetu Zemi jako dvě polokoule s nápisem: „Zde se lidé z planety Země poprvé dotkli nohama Měsíce. Červenec L. P. 1969. Přišli jsme v míru jménem všeho lidstva.“
Dále se na plaketě nacházely podpisy posádky Apolla 11 a prezidenta Spojených států. Poslední informací byl pamětní list se jmény pětice astronautů, kteří se stali do roku 1969 oběťmi dobývání vesmíru. Jednalo se o V. Grissoma, E. Whitea, R. Chaffeeho, V. Komarova a J. Gagarina. Pamětní plaketa byla dále vybavena mikrotečkou, v níž bylo zaznamenáno poselství 73 státníků z celého světa. Po 45 minutách pobytu Armstronga na Měsíci následovalo slavnostní vztyčení vlajky Spojených států za doprovodu Nixonova projevu, při němž v přímém přenosu pogratuloval astronautům.
„Zdravím Vás, Neile a Buzzi. Hovořím k vám telefonem z Oválné pracovny Bílého domu…Dnešek je pro každého Američana nepochybně okamžikem největší hrdosti v jeho životě…A když k nám mluvíte z Moře klidu, vzbuzuje to v nás odhodlání, abychom zdvojnásobili úsilí o zajištění míru a klidu na Zemi. Na jeden nesmírně cenný okamžik v celých dějinách lidstva jsou všichni lidé na této zeměkouli skutečně zajedno: zajedno ve své hrdosti na to, co jste dokázali, a ve svých modlitbách, abyste se k nám na Zemi šťastně vrátili.“ R. Nixon
Astronauti nainstalovali během svého pobytu na Měsíci (21 hodin 36 minut a 20 sekund, z toho 2 hodiny 31 minut 40 sekund EVA) vědecké přístroje souhrnně označované ALSEP (Apollo Lunar Surface Experiments Package). Posádka Apolla 11 ale měla k dispozici pouze redukovaný soubor přístrojů označovaný EASEP (Early Apollo Scientific Experiments Package), který obsahoval koutový odražeč umožňující odrážet paprsky vyslané z povrchu Země na Měsíc. Tím bylo umožněno zjistit přesnější vzdálenost Měsíce od Země. Druhým vědeckým přístrojem, který posádka Apolla 11 zanechala na Měsíci, byl pasivní seismograf s vlastním zdrojem v podobě dvojice slunečních panelů pro měření otřesů Měsíce.
Posádka Apolla 11 během svého pobytu na Měsíci posbírala 21,55 kg hornin, které dělila na dvě skupiny. První skupinou byly tzv. dokumentované vzorky. Horniny se v první fázi vyfotografovaly v mateřském terénu a následně se sebraly do připravených přepravních boxů. Druhou skupinu představovaly dva sloupce horniny v trubicích, které byly zatlučeny a následně vyjmuty z Měsíce.
Celý výstup na Měsíc byl dokumentován a přenášen živě televizními stanicemi. Diváci ale byli ochuzeni o barevné záběry, protože bylo možno vysílat pouze černobílý záznam. Armstrong a Aldrin se celý svůj pobyt na Měsíci snažili co nejpřesněji popisovat okolí přistání, jelikož přistáli mimo plánované místo (jednotky kilometrů).
Při popisování okolí si astronauti všimli jedné zajímavosti – měsíční obzor se zdál mnohem blíže než na Zemi. Na Měsíci se nenachází atmosféra. Chyběl tedy opar, který by posloužil jako vodítko pro odhad vzdálenosti a velikosti okolních vrcholků.
Po 102 minutách vyšplhal Aldrin do lunárního modulu, aby byl Armstrongovi nápomocen s dopravou dvou beden vzorků po lanovce do lunárního modulu. Poté se i Armstrong po 133 minutách rozloučil s povrchem Měsíce a vyšplhal do LM.
V kabině LM si Aldrin a Armstrong sundali skafandry, najedli se a odpočinuli si v závěsných sítích natažených napříč kabinou. Tito dva muži poprvé zjistili, že kontaminací měsíčním materiálem se nelze vyhnout. Jemný prášek se nacházel všude po lodi a jeho pach i chuť silně připomínala střelný prach.
Nixonův nevyřčený projev
Jedna z nejriskantnějších částí mise byla cesta z povrchu Měsíce. Vzletový stupeň lunárního modulu byl vybaven pouze jedním motorem, který nebyl nikdy předtím otestován z důvodu užívání vysoce korozivního paliva. To muselo být užito v kompenzaci s co možná nejjednodušší konstrukcí motoru. Motor tak čekala premiéra, na které byl závislý osud posádky. Pokud by motor nefungoval, neexistovala by naděje na záchranu posádky. Mnoho optimismu nedávalo ani dřívější testování motoru ve vesmíru, kdy při šesti pokusech celkem třikrát v nějaké míře selhal.
Z tohoto důvodu byl připraven pro Nixona smuteční projev pro celosvětové vysílání. Astronauti si ale tuto možnost nepřipouštěli. Již před letem na Měsíc Aldrin pronesl, že by se naděje nikdy nevzdal a společně s Armstrongem by veškerý čas, který by jim zbýval, věnovali opravě motoru.
„Osud tomu chtěl, že muži, kteří vstoupili na Měsíc a v míru jej zkoumali, zůstanou na něm odpočívat v pokoji. Tito dva hrdinní muži, Neil Armstrong a Edwin Aldrin, vědí, že není žádná naděje na jejich záchranu. Ale také vědí, že jejich objev je nadějí pro lidstvo.
Oba položili životy za nejsvětější úkol lidstva – za hledání pravdy a porozumění. Budou oplakáváni svými rodinami a přáteli, budou oplakáváni svým národem, budou oplakáváni lidmi celého světa, budou oplakáváni Matkou Zemí, která vyslala dva své syny do neznáma. Svou výpravou spojili lidi celé země, svou obětí ještě více upevní lidské bratrství.
Když v dávných časech pohlíželi lidé na hvězdy, viděli v souhvězdích své hrdiny. V dnešní době činíme totéž, ale naši hrdinové jsou lidé z masa a kostí. Další budou následovat a jistě se vrátí zpět. Hledání člověka se nezastaví. Tito muži byli první a zůstanou první i v našich srdcích.
Každý, kdo v noci pohlédne na Měsíc, bude vědět, že tam je kousekjiného světa, který zůstane navždy lidský.“R. Nixon
Naštěstí se posádka Apolla 11 ve zdraví vrátila a Nixonův nepronesený projev objevili až po více než 30 letech archiváři.
Motor se ale málem skutečně stal osudným posádce lunárního modulu. Když Buzz Aldrin vstoupil do lunárního modulu, zjistil, že při oblékání do skafandrů někdo z dvojice astronautů urazil část pojistky, která byla nutná k nastartování motoru. Astronauti museli najít improvizované řešení za pomoci věcí, které byly dostupné na palubě. Nakonec Aldrin využil k zasunutí pojistky pero a zachránil tak sebe i Armstronga.
