Kometa 1P/Halley
(Halleyova kometa)
První pozorování Halleyovy komety jsou zaznamenána v čínských záznamech (nejstarší zaznamenané pozorování se uskutečnilo v roce 239 př. n. l.). V roce 1682 spočítal Edmund Halley (1656-1742) dráhy komet z let 1531, 1607 a 1682 a tak zjistil, že jde o jediné těleso, pohybující se po protáhlé eliptické dráze. Předpověděl současně příští návrat komety na prosinec 1758, kdy ji právě na Štědrý den zpozoroval Johann Palitzsch (1723–1788) dalekohledem ve vesnici Prohlis u Drážďan. Ve Francii návrat Halleyovy komety pozoroval v lednu 1759 Charles Messier (1730–1817), známý lovec komet. Halleyova kometa byla pozorována při více než 30 návratech, naposledy se přiblížila ke Slunci v roce 1986, nejbližší návrat je vypočten na rok 2061.
Průměrná perioda Halleyovy komety je 76 let, ale roky pozorování komety nelze jednoduše spočíst přičítáním či odečítáním 76 od roku 1682. Kometa je totiž na své dráze ovlivňována gravitací Jupiteru a Saturnu (menší, ale nezanedbatelnou roli hrají i negravitační jevy, zejména reaktivní síla působící při sublimaci plynů zejména v blízkosti Slunce), a tak dochází k odchylkám od periody. Nejmenší perioda byla při návratu v roce 1986 (76,0 roku), největší v letech 451 a 1066 (79,3 let).
Dráha Halleyovy komety je retrográdní (proti směru oběhu planet) se sklonem 162 stupňů vůči ekliptice.
Jádro Halleyovy komety má rozměry zhruba 16 x 8 x 8 kilometrů a je podobně jako u většiny krátkoperiodických komet velice tmavé, tmavší než černé uhlí: odráží pouze 3 % světla (albedo 0,03). Hustota jádra je zhruba 100 kg/m3. Protože se kometární jádra skládají zejména z ledu, sněhu, tuhého CO, CO2 a prachu, je jasné, že jádro musí být velice porézní.
Zajímavé snímky
Halleyova
kometa na Univerzitě v Arizoně
Obrázky
Halleyovy komety ze sond Giotto, Vega 1 a Vega 2