Vznik Slunce

Naše Slunce se zřejmě zrodilo ve velké mlhovině v rovině naší Galaxie spolu se stovkami dalších hvězd. Takovéto mlhoviny jsou složeny převážně z vodíku a z 1–10 % prachových částic, mají hmotnosti řádově stovek hmotností Slunce a rozměry několika desítek parseků. Teploty v těchto mračnech jsou velmi různé, mračna mohou mít 10–30 K, od teploty oblastí s neionizovaným atomárním vodíkem, tzv. oblastí HI, kde je teplota okolo 100 K až po teploty okolo 10 000 K v oblastech svítícího ionizovaného vodíku HII. Mlhovina mohla vypadat nějak takto:

Aby se splnila podmínka pro vznik hvězd, musela být mlhovina:

a) stlačována
b) musela ztratit nadbytečnou tepelnou energii
c) musela snížit rotaci

V mlhovině původně panovala ve všech bodech stejná teplota a hustota. Impulsem k tvorbě hvězd byl zřejmě výbuch blízké supernovy, který změnil rozložení hmoty v mlhovině. Vznikly regiony, v kterých byla vyšší hustota. Animace rázové vlny, měnící hustotu mlhoviny:

Region má po několika stovkách tisíc let asi stonásobně vyšší hustotu než okolí. Začíná se tvořit husté jádro, do kterého padá materiál z okolí, těmto jádrům říkáme globule. Do globule stále padá materiál. Jádro globule se stává hustějším a hustějším, tím se zahřívá a dochází k rovnováze mezi gravitační silou a tlakovou silou plynu. Plynová obálka se však dále smršťují. Teplota v jádru globule se zvyšuje. V okamžiku, kdy globule začíná vyzařovat v infračerveném oboru, mluvíme o Protoslunci. Při teplotě asi 2 000 se vypaří prachové částice. Teplota stále roste. Při teplotě asi 1 000 000 K začnou probíhat první jaderné reakce. Ty dále zahřívají jádro. Při teplotě asi se zapálí termonukleární reakce. Protoslunce se stává Sluncem a usazuje se na hlavní posloupnosti.