Šíření energie ve Slunci

Obecně se energie může přenášet třemi způsoby, vedením, zářením a prouděním, ve Slunci se uplatňují jen dva. První z nich je záření (tedy radiace) a druhý proudění (konvekce).

Rozdělíme-li si Slunce podle druhu přenosu energie, získáme tři části: jádro, radiační zónu a konvektivní zónu.

Jádro

Jádro

Jádro Slunce se rozpíná od středu do vzdálenosti 175 000 km. Teplota v blízkosti středu je okolo 15 000 000 K a hustota látky asi 150 000 . Právě díky vysokým teplotám a tlaku zde probíhají termonukleární reakce. Energie srážky dvou kladně nabitých částic musí být větší než energie odpudivé elektrické síly. Na okraji jádra, ve vzdálenosti 175 000 km od středu je již teplota „jen“ asi 7 500 000 K a hustota 20 000 .

Radiační zóna

Radiační zóna se rozprostírá od vzdálenosti asi 175 000 km do vzdálenosti 525 000 km od středu Slunce. Hustota se snižuje z 20 000 až na 200 a hmota se ochladí ze 7 500 000 K na 2 000 000 K. V této zóně se kvanta energie šíří směrem ven z jádra zářením, tedy v podobě fotonů. Fotony se pohybují rychlostí světla, ale jejich volná dráha do srážky s elektronem je v řádech milimetrů. Srážka změní směr pohybu fotonu. Elektron při srážce získá energii. Foton energii ztrácí, což se projeví snížením frekvence, tedy prodloužením vlnové délky. Cesta fotonu na povrch trvá asi milion let. Velmi se změní také jeho vlastnosti. Zatímco jádro foton opouštěl jako záření gama či rentgenové záření, na povrch vystupuje jako viditelné světlo.

Konvektivní zóna

Ve vzdálenosti přibližně 0,8 poloměru Slunce od slunečního středu se fyzikální podmínky mění natolik, že zde převládá přenos energie prouděním (konvekcí). Teplota nestačí na ionizaci plynu a volné elektrony se začínají spojovat s jádry atomů a vytvářejí se tak neutrální atomy. Díky tomu se zvyšuje schopnost plynu pohlcovat fotony a roste tak jeho neprůzračnost neboli opacita. Toto ztěžuje přenos zářivé energie z hlubších vrstev a způsobuje zvýšený pokles teploty. V důsledku tohoto velikého poklesu teploty látka nemůže zůstat v klidu a nastává promíchávání plynu – konvekce. Vztlaková síla vynáší horké masy plynu z vnitřních vrstev Slunce na povrch, tam se vyzářením energie ve formě světla ochlazují a opět klesají do hlubších vrstev. Konvekce vyvolává některé projevy sluneční činnost, např. granulaci, protuberance, skvrny, sluneční vítr atd.

Stránka byla naposledy editována 26. ledna 2013 v 11:15.
Stránka byla od 15. 1. 2010 zobrazena 20139krát.
Vytištěno ze stránky projektu Hvězdy (astronomia.zcu.cz/hvezdy/slunce/739-sireni-energie-ve-slunci)
Nahrávám...