Granulace
Za sluneční granulaci je přímo zodpovědná konvektivní zóna a přenos energie prouděním. Teplejší hmota vystupuje k povrchu Slunce, zde se ochlazuje a opět klesá do Slunce. Důvodem tohoto jevu je změna hustoty látky. Na obrázku níže je zobrazena numerická simulace granulace.
Granulace na povrchu Slunce má buněčnou strukturu, která je tvořena jasnými granulemi a tmavým mezigranulovým prostorem. Granule mají nepravidelný, často mnohoúhelníkový tvar o průměru 1–2". Jednotlivé granule od sebe navzájem oddělují tmavé mezigranulové pruhy o průměrné šířce 0,4".
Granulace je způsobena konvekcí sluneční hmoty, o čemž svědčí vertikální výstupní proudění o velikosti 0,4 uprostřed jednotlivých granulí, jakož i horizontální proudění roztékajícího se plazmatu rychlostí 0,25 . Rychlost samozřejmě fluktuuje a její fluktuace se zmenšují s rostoucí výškou ve fotosféře. Střední kvadratická fluktuace rychlosti je 0,8 0,2 .
Průměrná životnost jednotlivých granulí se pohybuje kolem 8 minut, v ojedinělých případech může jednotlivá granule vydržet až 15 minut. Během svého vývoje mění granule svůj jas, a to v závislosti na výšce v atmosféře. Střední hodnota fluktuace granulí je 0,09–0,13 průměrného jasu spojitého záření.
Mnoho granulí vybuchuje. Tento jev je charakterizován zvyšováním jasu granule a rozpínáním rychlostí 1,5-2,0 . Vybuchující granule vytvářejí prstenec, který se rozpadne na části. Doba tohoto často pozorovatelného jevu je asi 10 minut.