- ZŠ - základní škola(vhodné pro žáky základních škol)
- SŠ - střední škola(vhodné pro studenty středních škol)
- VŠ - vysoká škola(rozšířené informace pro studenty vysokých škol)
- bez omezení
Tato funkce je na stránkách Astronomia nová a texty zatím nejsou označené obtížností...
- Otázky nejsou bohužel zadané...zkuste jiný projekt.
Tato funkce je na stránkách Astronomia nová, testové otázky jsou přidávány postupně...
Mlhoviny
Mlhoviny jsou prostorový útvar, který se skládá z prachu a plynu. Latinské slovo „nebula“ znamená „mrak“. Existují tři hlavní typy mlhovin (emisní, reflexní a temné).
Emisní mlhoviny jsou jasné difúzní mlhoviny, které vyzařují světlo a jiné záření v důsledku ionizace a excitace atomů plynů vlivem ultrafialového záření. Zdrojem tohoto záření je obvykle jedna nebo několik horkých hvězd. Když se ionizované elektrony opět rekombinují a excitované atomy se vrátí do stabilního stavu, vyzáří se záření, které můžeme v podobě spektrálních čar identifikovat ve spektru mlhoviny. Jako příklady emisních mlhovin je možno uvést oblasti H II (mračno ionizovaného vodíku v mezihvězdném prostoru, které vznikne v důsledku působení ultrafialových paprsků vyzařovaných horkými hvězdami na neutrální vodík, tj. neionizovaný vodík H I, nebo i jinak, např. působením rázové vlny), jakou je Velká mlhovina v Orionu, nebo planetární mlhoviny (emisní mlhovina, která vznikne poté, co se z červeného obra nebo nadobra uvolnily povrchové vrstvy. Zbylé jádro svým zářením excituje expandující plynný obal a vyvolává záření o pozorovatelné vlnové délce.), jakou je Prstencová mlhovina v souhvězdí Lyry. Zbytky supernov (plynná emisní mlhovina, která má tvar rozpínající se obálky z látky vyvržené do prostoru v důsledku exploze supernovy.) mají charakter emisních mlhovin, jejichž plynný obsah září nikoli vlivem ultrafialového záření nějaké hvězdy uvnitř mlhoviny, nýbrž v důsledku srážek s mezihvězdným plynem a s tím spojeného ohřívání. Jako příklad můžeme uvést mlhovinu Smyčka v souhvězdí Labutě. Krabí mlhovina je také zbytkem supernovy, jejíž záření má synchrotronní podstatu.
Reflexní mlhoviny září světlem dopadajícím z blízkých hvězd, které se rozptyluje na prachových částicích.
Temné mlhoviny žádné záření nevysílají. Světlo z hvězd za nimi je pohlcováno prachem a plyny, takže takovou mlhovinu vidíme jako temnou skvrnu. Do této skupiny patří Bokovy glubule, což jsou husté absorpční mlhoviny téměř kulového tvaru.
Jasné difúzní mlhoviny
Jedná se svítící mračno mezihvězdné hmoty. Rozlišujeme dva typy: emisní mlhoviny, které září díky fluorescenci, a reflexní mlhoviny, které rozptylují a odrážejí světlo hvězd dopadající na prachové částice. Lze sem zařadit i zbytky supernov, což jsou v podstatě plynné emisní mlhoviny, které mají tvar rozpínající se obálky z látky vyvržené do prostoru v důsledku exploze supernovy.
Planetární mlhoviny
Planetární mlhovina je emisní mlhovina, která vznikne poté, co se z červeného obra nebo nadobra uvolnily povrchové vrstvy. Zbylé jádro svým zářením excituje expandující plynný obal a vyvolává záření o pozorovatelné vlnové délce. Tyto mlhoviny byly takto nazvány, protože první z nich, objevené pomocí malých dalekohledů, vypadaly jako planety.
Temné mlhoviny
Jedná se o mrak prachu a plynu, který není osvětlen, a proto může být pozorován pouze jeho obrys na pozadí hvězd a jasných mlhovin. Prach představuje jen asi 0,1 % hmoty temné mlhoviny, ale předpokládá se, že hraje důležitou roli při vznikání molekul ve vesmíru, protože povrch prachových částic obsahuje vhodná místa pro přilnutí atomů a jejich následné sloučení. Vnitřní části těchto molekulárních mraků jsou velmi studené – obvykle se vyznačují teplotou pouze 10 K, což umožňuje jejich zhušťování vlivem gravitační přitažlivosti a následný vznik hvězd.
Sousední mlhoviny
Na obrázku jsou snímky čtyř sousedních mlhovin. Mlhovina Plejády (M45), vlevo nahoře, je pravděpodobně nejbližší jasná mlhovina, třebaže NGC 6726/7/9, vpravo nahoře, leží v obdobné vzdálenosti v opačném směru. NGC 1554/5, vlevo dole, je velmi malá část rozsáhlé temné mlhoviny osvětlené velmi mladou hvězdou T Tauri. NGC 1333, vpravo dole, je také malá část rozlehlé temné mlhoviny.
Mlhoviny a hvězdokupy v dosahu 10 000 světelných let
Pohled na rozložení mlhovin a hvězdokup ve spirálních ramenech Galaxie v dosahu 10 000 světelných let poskytuje následující mapa, která je zobrazuje do galaktické roviny se Sluncem umístěným ve středu. Na mapě jsou zaznamenány téměř všechny známé blízké hvězdokupy a mlhoviny.
