• Program Apollo
• Mise
• AS-201, AS-203, AS-202
• Apollo 1
• Apollo 4
• Apollo 5
• Apollo 6
• Apollo 7
• Apollo 8
• Apollo 9
• Apollo 10
• Apollo 11
• Výběr posádky
• Cesta na Měsíc
• Základna Tranquility
• Návrat na Zemi
• Izolace
• Apollo 12
• Apollo 13
• Apollo 14
• Apollo 15
• Apollo 16
• Apollo 17
• Astronauti
• Seznam pokusů
• Navigační systém

Start Apolla 17 - 7. prosince 1972

Program Apollo započal projevem J. F. Kennedyho, který řekl, že do konce desetiletí dokáže noha Američana stanout na povrchu Měsíce. Jeho vize se vyplnila v roce 1969, kdy posádka Apolla 11 přistála na Měsíci. Sovětský svaz byl v měsíčním závodu poražen a nastala otázka, zda má stále význam investovat do vesmírných výprav. Po úspěchu Apolla 11 byla nejprve zrušena jedna mise a poté další dvě, přestože pro tyto mise bylo připraveno veškeré technické vybavení. Tyto škrty umocňovala nákladná válka ve Vietnamu. Technologická stránka programu Apollo by umožnila zřídit stálou měsíční stanici. Na tento projekt se ale nenašly peníze ani vůle. Vláda usoudila, že budoucnost Ameriky leží mnohem blíže Země. Apollo 17 bylo letem, který na dlouhou dobu uzavřel lety člověka na Měsíc.

Apollo 17 odstartovalo při prvním nočním startu rakety Saturn V dne 7. prosince 1972. Letu se zúčastnili astronauti E. A. Cernan, H. H. Schmitt a R. E. Evans. Expedice byla vybavena rozšířenou vědeckou aparaturou, než měla k dispozici posádka Apolla 15 a 16 (namísto subsatelitu bylo umístěno zařízení pro radiové sondování Měsíce do hloubky 1,5 km).  Poprvé se také letu na Měsíc účastnil profesionální geolog – H. H. Schmitt.

Po startu byla kosmická loď navedena na translunární dráhu a přestavba lodi proběhla bezproblémově. Z důvodu poruchy na třetím stupni byl start odložen o 3 hodiny. Pro vyrovnání časového deficitu byla loď navedena na rychlejší dráhu k Měsíci. Během cesty na Měsíc uskutečnil CSM jednu korekci dráhy a byl naveden 10. prosince 1972 na oběžnou dráhu Měsíce ve výšce 94 – 316 km.  

Dráha byla po dvou obězích snížena na výšku 20 – 109 km. Při 12. oběhu se lunární modul, volací znak Challenger, oddělil od CSM, volací znak America. Evans ve velitelském modulu navedl CSM na vyčkávací dráhu ve výšce 100 – 130 km. Mezi tím Cernan a Schmitt sestupovali v lunárním modulu na povrch Měsíce. Přistání proběhlo 11. prosince 1972 do 12 km širokého údolí Taurus-Littrow s odchylkou pouhých 100 m.

Astronauti vykonali tři vycházky mimo lunární modul. Během výstupů sbíraly vzorky, využívali lunární vozítko a rozmístili vědecké experimenty ALSEP 17. Některé experimenty byly podmíněny vrtáním sond. Oproti posádce Apolla 15, která měla velké potíže s vrtáním, proběhlo nyní vše bez jakýchkoliv potíží.

Údolí, ve kterém přistál lunární modul, bylo poseto balvany, které se sesunuly z okolních svahů. Daly tak možnost ke studiu měsíčního podloží, které nebylo změněno dopady meteoritů. Během výpravy také narazili astronauti na oranžovou skvrnu, o které se ještě dlouhý čas diskutovalo. Jednalo se o sklo sopečného původu, které se obnažilo při vzniku kráteru Shorty.

První vycházka začala 12. prosince 1972 a trvala 7 hodin a 12 minut. Během této doby byl zprovozněn Rover, instalovaná vědecká aparatura ALSEP 17 (včetně registrace tepelného toku z nitra Měsíce, která se prováděla při letu Apollo 15 a nepodařilo se ji instalovat při letu Apollo 16 – vypnuto 1. října 1977) a byly sebrány vzorky z povrchu i hloubky několika metrů.

Během prvního výstupu se objevila závada na lunárním vozítku. Rover byl vybaven blatníky, které zabraňovaly rozvíření měsíčního prachu během jízdy. Pokud by blatník Rover neměl, astronauti by byli rychle pokryti tmavým měsíčním prachem a jejich skafandry by se začali přehřívat. To se stalo během mise Apollo 17. Cernan nešťastnou náhodou upustil kladivo na blatník Roveru a udělal v něm díru. Při jízdě byli astronauti okamžitě pokryti měsíčním prachem. První oprava lepicí páskou vydržela 4 hodiny, ale po najetí do drsnějšího terénu se blatník opět ulomil. Nastal nový problém – baterie Roveru se pokryla tmavým prachem a začala se přehřívat. Během spánku astronautů museli inženýři přijít na způsob, jak blatník opravit. Na geniální nápad přišel J. W. Young, velitel Apolla 16. Ten po noci strávené ve skafandru využil igelitové obaly na dokumenty a spojil je lepicí páskou. Plochu ohnul do oblouku a připevnil k rámu vozidla. Provizorní oprava vydržela na další dva výstupy a zachránila tak vědecké úkoly Apolla 17.

Druhá vycházka začala 13. prosince 1972 a trvala 7 hodin a 37 minut. Cílem byl Jižní masív vzdálený 6,3 km. Byl zde předpoklad sopečného materiálu (oranžová hornina). Třetí vycházka začala 14. prosince 1972 a trvala 7 hodina a 15 minut. Cílem byl Severní masív.

Během třetí vycházky byl Rover umístěn do vzdálenosti 150 m od Roveru, aby mohla televizní kamera snímat start lunární sekce. Ten proběhl 14. prosince 1972. O hodinu později se Challenger přiblížil k Americe. Spojení se podařilo až na třetí pokus a po přestupu posádky do velitelské sekce byl lunární modul odpojen a naveden na povrch Měsíce, kde jeho dopad zachytily seismografy.

Po ukončení výzkumu na oběžné dráze Měsíce byly odpáleny velké antény CSM a 17. prosince 1972 zapálením motoru SPS zamířila posádka na Zemi. Během návratu vykonal Evans výstup do volného prostoru, aby přenesl do velitelské sekce kazety s filmy, biologické materiály a další výsledky pokusů. Apollo 17 přistálo do vod Tichého oceánu 19. prosince 1972 a bylo vyzvednuto USS Ticonderoga.

INSIGNIE LETU

Insignie letu Apollo 17

V popředí insignie se nachází řecký bůh slunce Apollón společně s orlem, u něhož rudé pruhy reflektují s vlajkou Spojených států amerických. Tři bílé hvězdy nad červenými pruhy reprezentují tři členy posádky. Motiv se nachází na poli, kde je vyobrazen Měsíc, planeta Saturn a galaxie. Křídla orla částečně překrývají Měsíc, což evokuje fakt, že člověk vstoupil na povrch tohoto tělesa. Pohled boha Apollóna a směr letu orla naznačují lidský úmysl odhalovat vzdálené oblasti vesmíru.

Mimo barev americké vlajky (červená, bílá a modrá) obsahuje insignie zlatou barvu, která evokuje "zlatý věk" kosmonautiky, která letem Apollo 17 započala. Insignie byla navržena Robertem McCallem za spolupráce posádky Apolla 17.

Posádka

Zleva: Harrison H. Schmitt, Eugene A. Cernan a Ronald E. Evans

(L) Harrison H. Schmitt

(C) Eugene A. Cernan

(R) Ronald E. Evans

Harrison H. Schmitt

Eugene A. Cernan

Ronald E. Evans

ÚDAJE O LETU APOLLO 17

FOTOGALERIE

První noční start rakety Saturn V dne 7. prosince 1972.

Pohled na lunární modul během setkávání. Jack Schmitt viditelný v pravém okně.

Lunární modul při návratu z Měsíce.

Cernan testuje lunární vozítko během mise Apollo 17.

Lunární vozítko na měsíčním povrchu.

Pohled z CSM na místo přistání - Taurus-Littrow.

Fotografie CSM vyfotografovaná z paluby LM.

Harrison H. Schmitt uvnitř lunárního modulu během mise Apollo 17.

Gene Cernan uvnitř lunárního modulu během mise Apollo 17.

Pohled na povrch Měsíce z lunárního modulu. V popředí jsou vidět orientační trysky LM. Dále vlajka USA.

Opravený blatník Roveru.

Lunární vozítko na Měsíci.

Gene Cernan uvnitř lunárního modulu během mise Apollo 17.

Velitel Gene Cernan zdraví s vlajkou USA z měsíčního povrchu.

Schmitt sbírá vzorky měsíčních hornin.

Měsíc krátce po přistání lunárního modulu na Měsíci. Křížky na fotografii usnadňují měření vzdáleností.

Schmitt vyfotografovaný v lunárním vozítku. Během mise Apollo 17 ujelo více jak 35 km.

Měsíční povrch. Dominuje mu kráter Eratosthenes.

Fotografie pořízená 7. prosince 1972 při cestě na Měsíc.

Pohled na místo přistání Apolla 17 z lunárního modulu.

Harrison Schmitt, pilot lunárního modulu, je vyfotografován vedle americké vlajky během výstupu na povrch Měsíce. Snímek byl pořízen v oblasti Taurus-Littrow. Špice vlajky směřuje k planetě Zemi, která je viditelná v pozadí.

Místo přistání Apolla 17 - Taurus-Littrow