- ZŠ - základní škola(vhodné pro žáky základních škol)
- SŠ - střední škola(vhodné pro studenty středních škol)
- VŠ - vysoká škola(rozšířené informace pro studenty vysokých škol)
- bez omezení
Tato funkce je na stránkách Astronomia nová a texty zatím nejsou označené obtížností...
- Otázky nejsou bohužel zadané...zkuste jiný projekt.
Tato funkce je na stránkách Astronomia nová, testové otázky jsou přidávány postupně...
Výběr posádky
Donald Kent Slayton
Celkem 66 uchazečů se přihlásilo do astronautického výcviku v rámci programu Apollo. Po náročném výcviku zbylo 49 astronautů, kteří chtěli podniknout cestu na Měsíc. Bylo naplánováno 9 misí k Měsíci a několik dalších výprav určených k vybudování orbitální stanice v rámci programu Apollo Applications. Počet míst k letům do vesmíru byl ale limitován zkušenostmi astronautů. Žádný astronaut se nemohl vypravit k Měsíci bez předešlých zkušeností s vesmírným letem.
Výběrem posádky byl pověřen bývalý astronaut programu Mercury D. K. Slayton, který měl být prvním Američanem, který obletí Zemi. V důsledku mírné srdeční vady byl z programu v roce 1962 vyřazen a do vesmíru se podíval až v roce 1975 v rámci programu Sojuz-Apollo. Byla mu nabídnuta pozice vedoucího výcviku astronautů, kterou přijal. V následujících letech rozhodoval o složení posádek v programu Gemini a Apollo.
O osobě Slaytona a procesu výběru posádek Apollo napsala italská novinářka Oriana Fallaciová, která se Slaytonem provedla rozhovor. Dle novinářky byl Dake, jak se mu přezdívalo, ušlechtilý, uzavřený, vysoký muž rychlých pohybů, bez fantazie a jakéhokoliv kulturního rozhledu.
„Jeho životem je trasa z Houstonu na Měsíc, s malou odbočkou směrem na Aljašku, kam jezdí lovit medvědy…Politické názory nemá, není schopen rozeznat maoistu od britského konzervativce.“ O. Fallaci
Při výběru posádky pro jednotlivé mise začal Slayton vždy velitelem. Muselo se jednat o člověka, který měl schopnost rozhodovat a usměrňovat zbytek posádky. Ve druhé fázi byl vybrán zástupce velitele. Ten měl za úkol setrvat v CSM během doby, kdy zbylí dva astronauti budou na Měsíci. Z jistého úhlu pohledu se jednalo o nejnáročnější úlohu – setrvat na oběžné dráze Měsíce, zatímco jeho šťastnější kolegové se budou procházet po Měsíci.
„Zástupce velitele má za úkol dostat ty dva domů, z Měsíce. Když se mu to nepodaří, když je nedokáže připojit, když se lunární modul nezvedne z měsíčního povrchu, musí se vrátit sám, bičován jen svou bolestí. Vím, že ten, kdo je určen zůstat na oběžné dráze, není nikdy spokojen, protože není nic lehkého dostat se až tam, dívat se na Měsíc zblízka a nesmět si ani sáhnout. Ale co tady mohu dělat? Takový je život. Vždyť jsou konečně i takoví, kteří se na Měsíc musejí dívat ještě z větší dálky, jako například já…“ D. K. Slayton
Slayton společně s velitelem a zástupcem velitele vybrali třetího člena posádky, tedy pilota lunárního modulu. Poté byla posádka předložena vedení NASA ke schválení, což ale bylo vždy formalitou, jelikož Slayton měl takové renomé, že se nikdy nestalo, že by jím vybraná posádka neletěla.
Neil Alden Armstrong
Neil Alden Armstrong byl americkým pilotem, astronautem, univerzitním profesorem a zejména prvním člověkem, který vstoupil na povrch Měsíce. Narodil se 15. srpna 1930 v malém městečku Wakaponeta ležícím v západní části Ohia, ale v důsledku otcova zaměstnání státního revizora účtů se často stěhoval.
Poprvé se k letectví dostal ve věku dvou let, kdy ho jeho otec vzal na závody letadel. O čtyři roky později poprvé vylétl se svým otcem do výšin během vyhlídkového letu. V deseti letech začal Neil poprvé vydělávat peníze sekáním trávy na hřbitově a prací v obchodě. Všechny vydělané peníze investoval do pilotní výuky a v den svých šestnáctých narozenin se stal držitelem pilotní licence.
„Přečetl o letectví všechno, co se mu dostalo do ruky. V obchodě, kde pracoval, četl vědecké časopisy. Pokud vím, během prvního roku na střední škole zhltl přes sto knih… Neil vždycky musel něco dělat. Vždycky si pro sebe vytyčil nějaký úkol. Jednou zkonstruoval asi dva metry dlouhý aerodynamický tunel, v němž pro různé experimenty vytvářel vakuum.“Armstrongův učitel ze střední školy - Grover Crites
V roce 1947, když bylo Neilovi 17 let, začal studovat letecké inženýrství na Purdueově univerzitě. Zvrat nastal v roce 1949, kdy byl Armstrong povolán do služby k námořnímu letectvu. O dva roky později získal kvalifikaci námořního letce schopného operovat na letadlové lodi. První zkušenosti bojového pilota získal v Korejské válce na letadlové lodi Essex, kde během osmasedmdesáti startů dokázal sestřelit tři nepřátelské letouny. V roce 1953 se opět vrátil ke studiu na Purduově univerzitě, kterou úspěšně dokončil v roce 1955 s titulem Bachelor of Science. V té době potkal na univerzitě také svou budoucí ženu - Janet Elizabeth Shearonovou. S tou se po tříročním vztahu v roce 1956 oženil.
Neil se následně přihlásil ke studiu magisterského programu letecké inženýrství na univerzitě v Jižní Kalifornii a současně se stal zkušebním pilotem u NACA, kde testoval nově vyvinuté letouny F-100, F-120, F-104, F5D, B-47,… Jeho vynikající letové výsledky mu otevřely v roce 1960 dveře k testování experimentálního hypersonického raketoplánu X‑15. O rok později ustanovil na tomto letounu dva rekordy – výškový s hodnotou 60 km nad zemí a rychlostní s rychlostí 6 000 km/h.
Armstrong si byl vědom, že tyto experimentální lety jsou předstupněm programu Mercury, který si kladl za cíl dostat prvního Američana do vesmíru. Do programu Mercury se ale nikdy nepřihlásil, jelikož byl přesvědčen, že cesta do vesmíru vede pro člověka přes raketoplány.
„Někteří z nás se pokoušeli Neilovi navrhnout, aby se přihlásil do první skupiny astronautů. To jej velmi rozčílilo. Prohlásil, že do vesmíru vede cesta přes raketoplán a lidé z programu Mercury jsou tupci.“ Armstrongův přítel
Názor změnil až v roce 1961, kdy byly uskutečněny první dva suborbitální lety s lidskou posádkou. V roce 1962 se přihlásil do výběrového řízení pro astronauty programu Gemini a uspěl.
O jeho výjimečných letových schopnostech se mohl Slayton přesvědčit během testování X‑15 a také při letu Gemini 8, kdy zachoval chladnou hlavu a dokázal zabránit katastrofě při nekontrolovatelné rotaci kosmické lodi spojené s Agenou. Jeho kvalifikovanost pro tak důležitý let, jako byla mise Apolla 11, ukázal také při trénincích na lunárním simulátoru LLRV, kdy se dokázal katapultovat a zachránit si život.
Buzz Aldrin
Buzz Aldrin, rozený Edvin Eugene Aldrin, byl americký vojenský pilot, astronaut a také druhý člověk, který vstoupil na povrch Měsíce. Narodil se 20. ledna 1930 v městečku Montclair ležícím v New Jersey. K letectví měl velice blízko již od narození, jelikož jeho otec byl plukovníkem a bojovým letcem. Buzzův otec se také velice dobře znal s bratry Wrightovými a byl zakladatelem, společně s R. Goddardem, americké raketové techniky.
Aldrin se vydal ve své kariéře vojenskou cestou, když v roce 1951 úspěšně ukončil studium na vojenské akademii ve West Pointu s třetím nejlepším prospěchem. Po absolvování pilotní školy se Aldrin zúčastnil Korejské války, kde si připsal dva sestřely nepřátelského letounu. Poté sloužil na leteckých základnách v Evropě a Asii. Během své vojenské služby studoval na MIT obor astronautika, ze kterého získal v roce 1963 doktorský titul. Jeho dizertační práce se zabývala řízením kosmických lodí při setkávání se a spojování se na oběžné dráze.
Pro jeho vynikající letecké a intelektuální dovednosti byl velitelstvím letectva vyslán k astronautickému výcviku do programu Gemini. Tímto výběrovým řízením úspěšně prošel a v roce 1963 byl zařazen do seznamu astronautů pro tento program.
Ve srovnání s klidným, rozvážným a příliš nemluvným Armstrongem, který byl zejména vynikajícím pilotem, byl Aldrin považován za pilota překypujícího intelektem. Jeho přátelé ho dokonce označovali za neselhávajícího robota s výborným mozkem.
Michael Collins
Michael Collins byl americký pilot a astronaut narozený 31. října 1930 v Římě. Stejně jako Aldrin, pocházel i Collins z vojenské rodiny. Jeho otec gen. J. Collins byl letecký stíhač a v době narození syna působil na velvyslanectví USA v Římě.
V roce 1952 ukončil Collins vojenskou akademii ve West Pointu a posléze se stal plukovníkem letectva Spojených států. V roce 1963 vstoupil Collins společně s Aldrinem do NASA, přičemž v té době měl Collins nalétáno více jak 4 000 hodin, z toho 3 200 na proudových letounech.
Během své kariéry astronauta se podíval dvakrát do vesmíru. Poprvé tomu bylo v rámci mise Gemini 10 v roce 1966. Během tohoto letu dokázal spojit kosmickou loď s tělesem Agena a provést výstup do vesmíru. Jeho druhým letem měla být mise Apolla 8, ale musel se podrobit operaci páteře. Jeho chvíle přišla během mise Apolla 11, kdy při výstupu Armstronga a Aldrina na povrch Měsíce setrval na oběžné dráze v CSM.
Rodinný život astronautů
Dle zvyku amerických žurnalistů nebyly ušetřeny mediálního zájmu ani rodiny astronautů, zejména pak posádky Apolla 11. Být manželkou astronauta byla velice náročná úloha, jelikož rodina bývala pro astronauty mnohdy až na druhém místě.
„Jeho vášní je létání. Se mnou je ženatý jenom osm hodin týdně.“ J. Armstrongová
Astronauti velice často podstupovali šestnáctihodinové pracovní dny, během kterých trénovali spojování lodí, pilotování lunárního modulu nebo výstup na Měsíc. Navštěvovali také firmy, které vyráběly jednotlivé části rakety Saturn V a kosmické lodi Apollo. Nelze opomenout ani teoretické hodiny týkající se např. nebeské mechaniky, řízení kosmické lodi nebo v neposlední řadě konference za přítomnosti novinářů.
„Často si myslím, že by bylo lepší, kdyby byl Buzz nějakým obyčejným truhlářem anebo jezdil s nákladním autem. Rozhodně bych byla klidnější.“ J. Aldrinová
Objevovaly se také články, které ukazovaly život astronauta jako americký rodinný sen. Jeden takový článek se před letem Apolla 11 dostal do ruky Aldrinovi, kterého patřičně rozhněval.
„Jak je to vzdálené od skutečnosti! Skutečnost – to je drásání nervů ve věčném vzájemném soupeření mezi astronauty, to je nelítostný boj různých klik v NASA, to jsou vyčerpávající přípravy na let, to je život plný odříkání. Skutečnost – to je bolestivé rozčarování manželky a dětí, kteří vidí otce zřídka, že si jej potom vůbec nemohou ztotožnit s tím usměvavým, spokojeným a vtipným člověkem z obrazovky. Místo šťastného člověka z televize vidí doma člověka zatrpklého a nemluvného, který jde už v osm hodin večer spát.“
